Jaroslav Vostatek – Tak nám naše Poslanecká sněmovna přece jen přehlasovala veto prezidenta republiky a tzv. druhý důchodový pilíř může být od ledna 2013 spuštěn.

Vládní úředníci přitom spočítali, že vyvedení tří procent ze mzdy do „důchodového spoření“ u nově vznikajících soukromých penzijních společností bude pro většinu zaměstnanců nevýhodné. K témuž výsledku došli i ekonomové z think tanku IDEA [...]

Ani vláda, ani skalní fandové privatizace se přitom už nesnaží vysvětlit, jak je to vůbec možné. Premiér Petr Nečas přitom ještě před rokem vykládal, že vyvedením pojistného ze státního rozpočtu na ono důchodové spoření u soukromých penzijních společností se důchody budoucích penzistů nejen „zachrání“, ale i zvýší.

A tak lobbistům a skalním fandům zbývá jediný prodejní argument: je třeba „diverzifikovat“, odklonit prostředky ze státního rozpočtu, protože vlády mohou být v budoucnu nezodpovědné.

To jistě vyloučit nelze, stejně jako to, že obdobně „nezodpovědné“ mohou být také některé penzijní společnosti.

Přidává se k tomu anglické přísloví, že není radno dávat všechny vejce do jednoho košíku. Je to jistě vtipné, ne však od vlády, která si předsevzala, že stůj co stůj udělá „odpovědnou“ důchodovou reformu, po které penzijní fondy a jejich lobbisté již více než deset let volají. Udělá ji, přestože to bude znamenat zvýšení daní a návazné snížení poptávky, navíc ve velmi nepříznivé ekonomické situaci.

Hlavní důvod, proč se i mnozí vládní a provládní ekonomové dopočítali k nevýhodnosti opt-outu do důchodového spoření, spočívá ve vysokých nákladech soukromých penzijních společností – ty spolykají velkou část investičních výnosů. To je ve světě dobře známá věc, leč u nás dlouho a vcelku dobře utajovaná.

Kdyby totiž místo soukromých společností investoval stát, tak by – za jinak stejných předpokladů -výsledné důchody byly řádově o polovinu vyšší. Názorně to vysvětluje známý americký profesor a majitel úspěšné firmy na programy pro finanční poradenství Kotlikoff (www.kotlikoff.com). Podle něj ve státní penzijní společnosti celé investování zvládne jeho ultrabook, náklady jsou tedy takřka nulové. Mašinérie vzájemně si konkurujících soukromých penzijních společností je v porovnání s tím velmi drahá.

To ale není všechno. Výpočty vládních a provládních ekonomů jsou kromě toho zkreslené ve prospěch opt-outu do soukromého důchodového spoření. Počítají totiž s optimistickým a nadsazeným zhodnocením investičních úspor. Používají úrokovou sazbu tři procenta (již po odpočtu inflace dvě procenta), ač by v dnešních a budoucích podmínkách měli předpokládat maximálně dvě procenta, a současně předpokládají nízký růst mezd v budoucnu. To sice aktuálně odpovídá situaci v ČR, neodpovídá to však dlouhodobým tendencím (benchmarku). To vše zásadně znevýhodňuje placení pojistného do veřejného penzijního pilíře.

Pokud by vládní a provládní ekonomové nahradili parametry ve svých modelech realistickými hodnotami, tak jim vyjde, že opt-out je výhodný nanejvýš pro nejbohatších TOP 10, tedy pro 10 procent zaměstnanců s nejvyššími platy. Vládní reforma je tak z ekonomického hlediska naprosto nevýhodná pro stát a pro téměř všechny pojištěnce.

Nevýhodnost privatizace veřejných penzí je přitom ve světě známou skutečností již více než deset let. O tom jsme včas informovali všechny členy Bezděkovy komise a poté i pány Nečase, Kalouska a Drábka. Nikdo z nich za poskytnuté informace ani nepoděkoval.

Budoucí vládě doporučuji optout ukončit. Prospěje to jak státu, tak i skoro všem státním pojištěncům. Nově vzniklé penzijní společnosti jsou zbytečné.

Zdroj: cepin.cz