Za první zelenou revoluci se považuje vyšlechtění některých druhů obilnin a jejich zavedení zejména v Mexiku, Indii a Pákistánu v 60. a 70. letech minulého století. S podporou Rockefellerovy nadace a mexického ministerstva zemědělství vznikl dlouhodobý program na vyšlechtění pšenice odolné proti rzím, které ničily úrodu v zemích Latinské Ameriky. V krátkodobém horizontu umožnilo pěstování těchto kultivarů až desetinásobné zvýšení úrody a tvořilo základ pro dosažení potravinové soběstačnosti Indie [...]

Podobné úspěchy byly zaznamenány i při šlechtění rýže na Filipínách a při pěstování brambor v Peru, kde výzkum financovala OSN. Odborníci se dosud přou, zda za pozitivními výsledky stojí skutečně nové kultivary plodin nebo masivní zavádění zavlažování, průmyslových hnojiv a dalších potřebných agrochemikálií. Faktem je, že když se zvýšila produkce potravin, vzrostl počet obyvatel a čerpání neobnovitelných zdrojů surovin i energie.

Tato zelená revoluce se ovšem téměř nedotkla zemědělství Afriky, kde je situace v zásobování potravin dlouhodobě nejsložitější. I to je důvodem, proč se v poslední době hovoří stále více o nových iniciativách, které by měly nastartovat podobné procesy i na tomto kontinentu. Nicméně konkrétních zpráv je poskrovnu, některé projekty se chtějí zaměřit na tradiční zkušenosti, jiné zase naopak preferují nové odrůdy vzniklé za pomocí biotechnologií.

A právě biotechnologie, respektive geneticky manipulované organismy (GMO), by v budoucnu měly být základem pro takzvanou druhou zelenou revoluci. GMO by mohly vyřešit rozpor mezi růstem populace a zvyšující se potřebou potravin, a to nejen v Africe. Zvýšil by se tak kalorický příjem a životní úroveň obyvatel zejména rozvojových zemí, kde by se mohly pěstovat tradiční (či nové, proti škůdcům odolné) plodiny na příliš suchých či zasolených půdách. Tím by se mohlo zabránit kácení lesů pro získávání nové půdy pro zemědělství.

Odpůrci těchto postupů argumentují, že pěstování těchto plodin může znamenat nebezpečí nejen pro zdraví a životní prostředí obyvatel (především proto, že nikdo v současné době není schopen odhadnout důsledky masového chovu či pěstování geneticky upravených organismů), ale paradoxně může přinést ekonomické problémy rozvojovým zemím, které budou nuceny každoročně platit neúměrně vysoké částky za semena a přípravky nezbytné k pěstování základních plodin. Výraznou odlišnost od první zelené revoluce je fakt, že velké soukromé biotechnologické společností drží svůj výzkum v tajnosti a nezabývají se regionálními dopady a sociálními následky své činnosti.

Zdroj: rozvojovka.cz