Kromě „bratrských“ států, k nimž do roku 1990 patřilo i Československo, měl Sovětský svaz ve Valném shromáždění OSN tři hlasy: vedle SSSR i Ukrajinskou a Běloruskou SSR, i ty byly „samostatnými“ členy OSN. Pro dnešní Bělorusy a Ukrajince (ale i většinu občanů Ruské federace) to byla potupa.
I Spojené státy americké mají nyní v OSN automatické hlasy. Je jich šest, kromě USA i hlas Panamy a čtyř tichomořských ostrovních států – Mikronésie (108 tisíc), Marshallových ostrovů (59 tisíc), Palau (21 tisíc) a Nauru (9 tisíc). To dnes ale většina Američanů chápe jako vítanou podporu „ochotných“. Přátelím se s těmi, kteří to považují za potupu, a promýšlejí, jak v tomto smyslu ovlivnit Evropany [...]

Usnesení o přijetí Palestiny za nečlenský stát OSN, tedy opět za pozorovatele, ale s širšími oprávněními než dosud, podpořilo v noci na pátek v OSN v New Yorku přes sedmdesát procent přítomných státních zastoupení. ČR je ale jediný stát EU (a i Rady Evropy), jenž hlasoval proti. Z EU pro ně hlasoval nejen jih Evropy, Francie především, ale i Irsko, Belgie, Rakousko a Skandinávie. Pravda, Německo, Polsko, Slovensko a pobaltské i balkánské země se hlasování zdržely. Přesto to je, a řeknu to tak, jak jsem od poloviny 60. let zvyklý, velké vítězství arabského lidu Palestiny.

Je to další krok Izraele (a USA a ČR) do mezinárodní izolace. Postavení Palestiny se výrazně zlepší. Bude se moci domáhat stíhání zločinů proti Palestincům u mezinárodního trestního soudu v Haagu, jehož římský statut zatím ratifikovalo 121 členských států OSN a 32 dalších, včetně Ruské federace a USA, ho zatím jen podepsaly.

Tím se pootevírá cesta k nezávislému posouzení izraelských kroků proti Palestincům i z hlediska trestního práva.

Ano, 41 států se při hlasování zdrželo, i několik evropských. Ale třeba Německo „nesmí“ hlasovat úplně ve prospěch Palestinců, protože se přece dobře ví, že za nacistické diktatury vyvražďovali Židy Němci. Hledání, jaký „národ“ vyvražďoval jaký „národ“, je cesta do nacionalistických pekel.

Izrael měl dosud v EU největšího zastánce v ČR. Bude-li zvolen jejím prezidentem Jan Fischer, bude česká politika ještě proizraelštější, neboť prezident zastupuje stát navenek a sjednává mezinárodní smlouvy.

V únoru 2010 jsem měl s Janem Fischerem spor. Nelíbilo se mi, že vládní moc a Fischerovo okolí se tu snažily zabránit dvěma vystoupením Američana Finkelsteina. Jeho židovští předci zahynuli v Osvětimi. „Argumenty Normana Finkelsteina o genocidě páchané na Palestincích či zneužívání holocaustu nepovažuji za nestranné a objektivní, nýbrž za čistě ideologické a manipulativní,“ napsal tehdy premiér Fischer do deníku Právo, kde jakékoliv ovlivňování své či svého úřadu popřel.

Doba se ale změnila, ve světě nastupují místo násilí a teroru, ale také místo manipulace a demagogie – diplomacie a soudy. Jednou to prorazí i do ČR.

Zdroj: ism-czech.org