Dopis Valtra Komárka členům ČSSD

Milí moji,

Před dvěma roky jsem zde mohl vdechnout vskutku přátelskou atmosféru plnou kuráže a optimismu. Mimo jiné jste mi projevili důvěru stoprocentní nominací na čestného předsedu strany. Ač starý otrlý kozák, jsem byl dojat, že těch 100 % mi bylo dáno i na samotném sjezdu, kde mladí chlapci zápolí alespoň o 50 % většinu. Už zapomněli, vyrostli, a teď otcovsky, ovšem velmi rozzlobeným tónem poučují, co smím a co ne [...]

Vaše konference probíhá v hektických podmínkách drsně odměřeného času a tak nebudu zdržovat dalšími pozdravy a přejdu rovnou k věci. Ostatně tušíte, oč jde. O volbu prezidenta. Jsme demokraté. Respektujeme ústavu a další zákony, jež zakotvily právo svobodné volby včetně prezidenta republiky. Nahrazovat je stranickým usnesením, které diktuje jméno, jež prý volit musíme, je odklonem od demokracie k bolševismu.

Přitom nejde o jméno pro jméno. Vycházím z toho, že žádoucí kandidát je v podstatě dán konkrétními historickými okolnostmi. Ty současné jsou velmi tvrdé. Skutečnost, že drtivá většina našeho průmyslu a 80 % našeho vývozu je soustředěna v rukou zahraničních investorů, začíná působit již velmi negativně. Jestliže v první fázi přinášeli zaměstnanost a ještě k roku 2000 si převáděli jen 20 miliard Kč dividend – dnes je to 220 mld. Kč, tedy trojnásobek vládou tak hrozivě líčených ročních splátek státního dluhu. S dalšími úroky a poplatky je to na 300 mld. Kč neboli 15 % celého našeho fondu spotřeby.

Ten vývoz, to jsou především automobily a na této jediné niti je dnes zavěšen veškerý základ ekonomiky pro 10 milionů lidí. Nebude-li odbyt či přitvrdí-li konkurence, investoři začnou své podniky zeštíhlovat. Volkswagen třeba tolik ne, tam je spolupráce hlubší, ale u ostatních automobilek jsou vazby volné. Přitom nejde jen o přímé zaměstnance, statisíce pracovních míst jsou u našich kooperujících podniků. Zatím tyto zahraniční investory u nás drží jejich velké ekonomické výhody. Ve Wolfsburgu stojí dělník 46 euro na hodinu, u nás v Boleslavi jenom 12 eur. Obecně pak funguje pravidlo, že zatímco pracovní náklady u nich doma činí 4000 eur měsíčně, u nás nesmí na zaměstnance překročit 1200 eur. Ovšem v cizině účtují ceny podle životní úrovně, vysokými zisky od nás si přilepšují, proto tedy i naše platy jsou již dlouhodobě až třikrát nižší.

Naši lidé nejsou hloupí a ta nejistá budoucnost pracovních míst je skličuje. Zdaleka jim nejde jen o současné procento DPH, ale o nejistou budoucnost, kdy se bojí perspektivy velkých ztrát pracovních míst v zemi, s tím, že každá domácnost bude mít svého nezaměstnaného včetně mladých bakalářů s čerstvými diplomy.

Řešení je jen jediné: maximálně se osamostatnit a daleko více vsadit na český kapitál, české techniky, manažery a dělníky. Lidově řečeno, jít na jakousi novou batizaci ekonomiky. Tedy přejít k sebevědomé hospodářské expanzi vlastními silami, s důmyslem velkých manažerů.

Velmi vstřícně se nám přitom nabízejí východní trhy, kde si už od našich hranic dobrý zvuk českých výrobků stále uchovávají v paměti 200-300 miliónů lidí. Těm také nejde jen o stále větší těžby nafty a plynu, ale i o komplexní vize postupných cest k národnímu blahobytu. Tyto trhy zdaleka tedy nejsou vyčerpány, naopak se ve své dynamice a vnitřní bohatosti teprve utvářejí. Přitom zatímco ve vývozu do Německa máme velké přebytky, tady na východě všude dlužíme, roční ztráta obchodu s Čínou činí neuvěřitelných 268 mld. Kč.

Toto vše ovšem nevyžaduje jenom novou exportní politiku vlády, ale obrovské změny v celé naší ekonomické a personální politice. Nekompetentní omezenci a flákači, kteří dnes celý řídící okruh deformují, musí z kola ven. Takový je i imperativ doby pro nového prezidenta. Dané historické tažení může inspirovat neústupně i drsně prorážet jen mimořádně nadaný státník. Člověk vytrénovaný celou řadou let jak v domácí, tak v zahraniční vysoké politice a s vlastním hlubokým ekonomickým myšlením i praktickými zkušenostmi.

Člověk, který bude obecně důvěryhodný tak, aby mohl do tohoto existenčního zápasu českého národa strhnout celou veřejnost a vrátit lidem naději v budoucnost. Podle mého názoru jeho jméno je tak přímo dáno. Je to Miloš Zeman. Ale jak již řečeno, nejde o jméno, nýbrž o schopnosti a zkušenosti, které skrývá. Je to historická šance, kterou by náš národ neměl propást. Ani ČSSD by si neměla zavírat dveře před budoucností. Jde o to, aby prokázala své státnické myšlení, možná jde o ní více, než o Miloše Zemana, který nesporně bude spolehlivým levicovým, ovšem i celonárodním kandidátem.

Zdroj: ceskenarodnilisty.cz