Miloš Balabán – Nedávné čínské a ruské veto rezoluce Rady bezpečnosti OSN k Sýrii vzedmulo na Západě vlnu emocí. Rusko je obviňováno z účelové podpory režimu prezidenta Asada, který vede válku proti vlastnímu obyvatelstvu. Není pochyb o tom, že v Sýrii probíhá krvavý vnitřní konflikt, situace ale není rozhodně černobílá. Potvrdila to i česká velvyslankyně v Sýrii Eva Filipi, když řekla, že velká část vnitřní opozice chce dialog a postupné změny a odmítá snahy o násilné svržení režimu [...]
Na druhé straně stojí ti, kteří naopak vidí v násilném svržení režimu se zahraniční pomocí možnost jak se dostat k moci. To prosazuje exilová opozice a pak radikální muslimové podporovaní z okolních
arabských zemí, např. ze Saudské Arábie.
V potaz je nutné také brát to, že Asad je podporován menšinami – vládnoucí alavitskou, kurdskou a křesťanskou, které mají obavu z toho, že by se po případném převzetí moci sunnitskou opozicí zhoršilo jejich postavení v zemi.
Je ale možné předpokládat, že bez ohledu na veto syrské rezoluce v Radě bezpečnosti bude pokračovat zahraniční vměšování do vnitřního syrského konfliktu. Saudská Arábie, Katar nebo Turecko vyšlou do země vojenské instruktory, poradce i zbraně.
Společným jmenovatelem je svržení Asadova režimu, v dílčích ohledech se ale motivace vměšování může lišit. Saudská Arábie má zájem zlikvidovat spojence Íránu, Turecko si pak může připravovat půdu k úderu proti kurdské menšině.
Turecké bezpečnostní stratégy může strašit, že by vlivem vnitřního konfliktu v Sýrii ve spojení s nestabilitou v Iráku mohlo dojít k pokusu o státní emancipaci Kurdů. Kurdistán jako nový stát na Blízkém východě by s přihlédnutím k existenci silné kurdské menšiny v Turecku mohl znamenat přímé ohrožení turecké národní bezpečnosti.
O ochranu životů a lidských práv v Sýrii tak bohužel až tak nejde. Ostatně třeba Saudská Arábie nemůže v tomto Sýrii dávat žádné lekce poté, co před rokem pomohla bahrajnskému emírovi potlačit protivládní demonstrace. Pozice Ruska a Číny k Sýrii také vyplývá z vlastních geopolitických zájmů. Kromě toho, že Sýrie je fakticky posledním ruským spojencem v arabském světě může být v pozadí jednání obou velmocí snaha ukázat Západu, že má již omezený vliv na vývoj situace na Blízkém východě.
I přes výhrady k ruskému a čínskému vetu v Radě bezpečnosti je ale na místě položit si otázku, zda dialog mezi Asadem a opozicí, což podporuje Rusko, není nakonec jedinou alternativou, která může zabránit totálnímu chaosu v Sýrii, který by mohl destabilizovat celý Blízký východ. Nebylo by to v zájmu Západu, Ruska a Číny, nemluvě o Izraeli. Libye, kde přesně nevíme, kdo a jak vlastně vládne by měla být mementem.
Zdroj: sbp.fsv.cuni.cz