Je důležité chápat, že zhroucení finančního trhu znamená přesun majetku od chudých a od střední vrstvy k vládnoucí elitě. K takovému převrstvení majetku nedochází jen tak samo od sebe, není ani výsledkem neschopnosti a nedostatečné prozíravosti. Zcela naopak, je vyvoláno vědomě a je dobře naplánováno. V ústředí přesunu majetku tkví zločinná korupce na nejvyšší rovině hospodářského a politického systému.

Slyšíme z tisku stále o bankách a hedge-fonds a o tom, jaké ztráty banky utrpěly ze sub-prime hypoték. Nemluví se ale o neuvěřitelných ziscích, které byly předtím vytvořeny a o tom, kdo je shrábnul [...]

Jsou to celosvětově operující velkobanky se svými odvozenými konstrukty, které jsou mimo jakoukoliv kontrolu a dohled a jejichž manažéři v posledních letech učinili nestoudné zisky. Dokonce dnešní nejosvícenější analytikové finančního trhu popisují tento finanční „puč“ jako neúmyslný důsledek „tržních sil“.

Koncept kobylek globalismu se nespokojuje s plody normální tvorby hodnot. Kobylky se nechtějí zdržovat tím, že by průmyslově produkovaly a spokojily se třeba jen se sedmi procenty zisku z kupříkladu 100 miliard, což by pořád ještě bylo sedm miliard. Ne, chtějí urvat zisk 50 nebo 100 procent. Zde jen pár příkladů z mnoha, jak kobylky globalismu shrabují tučné padesáti- a stoprocentní zisky.

Například koupí podniku, v kterém se nepracuje, čili se netvoří hodnoty, nýbrž je kobylkami vykuchán. Ten, kdo takový podnik prodává, požaduje za svou firmu jako kupní cenu kupříkladu 100 miliónů euro. To není problém, kobylky zaplatí plnou cenu. Ne ovšem z vlastní kapsy, to je třeba podotknout. Jdou k nějaké bance, tam nepožadují úvěr 100 miliónů na koupi podniku, což by už beztoho bylo finančně politické šílenství, nýbrž třeba 200 miliónů. 100 miliónů jde na prodávajícího majitele podniku, těch druhých 100 miliónů putuje prostřednictvím vykutálených účetních triků hned do kapes kobylek.

Převedeno na společného jmenovatele: globalismus kobylek nevytváří hodnoty, nýbrž převádí to, co bylo doposud vytvářením hodnot získáno, do kapes kobylek. Smrtelný systém!

Spojené státy se řítí do hospodářského kolapsu a strhují s sebou do propasti celý svět. Vlak
nacionálního a globálního finančního systému, sestávající z podvodu, krádeže a záludného klamu, již vykolejuje. Mnozí se domnívají, že se jedná o nehodu, způsobenou inkompetencí institucí a hloupým spotřebitelem. Přitom byla finanční pohroma osobního a státního nadměrného zadlužení finančním systémem vědomě navozena, aby se tím dosáhlo nepředstavitelných zisků.

„Dovolte mi tisknout a kontrolovat peníze jakéhokoliv národa a mně bude jedno, kdo dělá zákony.“ Mayer Amschel Bauer, zakladatel dynastie Rothschildů.

Je třeba vědět, že Federal Reserve Bank, přímo přeloženo Státní rezervní banka (ústřední banka) USA, nepatří ani „státu“ ani nemá nějaké „rezervy“. Je to soukromá instituce, u níž jsou vlastníci akcií zcela neznámí. Nikdo neví, komu ústřední banka USA patří. Je to neprůhledná skupina soukromých osob, které skutečně drží veškeré nitky v rukou. Tak jako většina ústředních bank na světě vytváří peníze z ničeho prostřednictvím systému minimální rezervy, který není vůbec ničím kryt.

Spojené státy americké vystoupily už v sedmdesátých letech z krytí dolaru zlatem. Od té doby je dolar jen bezcenný papír, který svoji hodnotu čerpá z víry a iluze. Všechno je to vzduchová bublina, obrovský podvod, jen čísla v počítačovém systému. Když ústřední banka napumpuje miliardu do peněžního trhu, naťuká někdo na obrazovku jedničku a devět nul a šup – peníze existují jako kouzlem, jen tak.

„Obávám se, že obyčejný člověk z ulice nechce slyšet nic o tom, že banky vlastně peníze vytvářejí… a že ti, kteří kontrolují národní dluhy, určují politiku vlády a mají osud národa v rukou.“ Reginald McKenna, předseda Midlands Bank of England v letech 1919-1943

Politikou Federal Reserve Bank a ostatních ústředních bank je navodit krize a přesunout majetek k elitě. A podařilo se. Skoro 4 milióny Američanů přišly o práci díky přesunutí výroby do zahraničí. Stát má horu dluhů ve výši 3 biliard a zahraničním investorům patří hodnoty ve výši 4,5 biliard dolarů. Zatímco Ústřední banka provozovala svoji ekonomickou strategii, nasadila Bushova vláda ve světě vojsko, aby vedlo globální válku o dobytí zdrojů surovin. Jsou to dvě kola jedné osy.

Normální ředitel banky by totiž takový druh bankovních obchodů nikdy neprovozoval, protože dokonce neškolený člověk dokáže poznat, že takové úvěry se většinou nesplatí. Tak např. Banka WestLB ztratila před několika lety pod svým vedoucím Jürgenem Sengerou nejméně 1,8 milard euro. Většina z toho šla na židovskou kobylku v Londýně, Philipa Greena. Sengera musel odejít, a za miliardovou škodu, kterou ve prospěch kobylek věřitelům způsobil, byl odměněn odstupným ve výši 3,5 miliónů euro. Vedení WestLB bylo sice vyměněno, ale kobylčí úvěry, které se nikdy nesplatí, se poskytovaly nadále. Sengerův následovník Thomas Fischer promrhal rovněž stovky miliónů euro, ne-li miliard.

S penězi ohloupených shrábly všechny zúčastněné kobylky mohutné zisky, aniž by pro ně tvořivě pracovaly. Zcela jednoduše přesunuly peníze, vypracované lidmi během desítek let, do svých kapes.

Teď jsme před zcela velkým kolapsem. „Mezitím zkrachovalo proto v USA kolem 50 bank.“ (Welt, 2.8.2007, str. 1) Od roku 2006 zkrachovalo díky spekulacím dokonce přes 100 bank. Tak nepřicházejí o peníze jen nevinní lidé, kteří je u bank uložili, nýbrž bez prostředků stojí před svým důchodem i ti, kteří své úspory svěřili hedgefonds, aby si tím vytvořili zajištění pro stáří – jak bylo vládou doporučováno. Vlastníci hedgefonds shrábli peníze, obsloužili se nejprve z vložených peněz a malý zbytek vrazili do investic. „Jeden hedgefonds po druhém padá a krize na amerických trzích s nemovistostmi zasáhla s düsseldorfskou IKB vlastně od základů solidní banku středního stavu.“ (Welt, 2.8.2007, str. 1)

Šéf IKB Stefan Ortseifen byl po ruce, když vlastníci hedgefonds požadovali miliardové vklady jeho zákazníků. Manažéři IKB byli propuštěni, s odstupnými v miliónové výši, jak se proslýchá. A to ačkoliv dovedli německý bankovní systém na pokraj propasti a asi 20 miliard euro převedli do kapes kobylek. Jakou mzdu za to dostali od lobby? 20, 30, 40, 50 miliónů euro? „Šéf finanční kontroly BaFin, Jochen Sanio, varoval tento víkend před nejtěžší bankovní krizí od roku 1931, pokud se ústav zhroutí.“ (spiegel.de 2.8.2007)

Lidé, kteří podceňují budoucí nebezpečí a nečiní opatření, tu budou bez haléře. Pak se budou muset spoléhat sami na sebe a být tvůrčí. Věcné hodnoty jako zlato nebo jiné směnitelné předměty budou velmi důležité. Kromě toho bude poptávka po dovednostech, které jsou užitečné pro sebe i pro ostatní a které zajišťují přežití. Stručně řečeno, zábava skončila a když čtete tato slova, jste jedním z mála lidí, kteří vědí, co to znamená.

Tyto informace nemají vyvolávat obavy a strach z budoucnosti, ale informovat o tendencích, které se na obzoru rýsují. S uvědoměním situace se situace trochu mění.

Materiál je sestaven z textů, uveřejněných na stránkách www.das-gibts-doch-nicht.info

Zdroj: paprsky1.de