Jiří Krutina – Každý člověk je ztělesněním určitých hodnot, myšlenek a „pluje“ v určitém karmickém proudu, a jejich vlivy pak zatahuje do celé společnosti. K. Schwarzenberg je přímý potomek pobělohorské šlechty, je stoupencem katolického klerikalismu, hlavní prosazovatel „daru“ římskokatolické církvi, odpůrcem husitství, prezidentů předmnichovské československé republiky, Masaryka a Beneše, i pokračovatelem části „protinárodní“ politiky V. Havla, například svým vstřícným postojem – ne-li přímo bratříčkováním s německými a rakouskými politickými organizacemi odsunutých tzv. „sudetských“ Němců z ČSR po válce [...]
Ve své podobě „politiky zahraničí“, nikoliv zahraniční politice ČR, například porušuje směrnice OSN, viz například jednostranné uznání nezávislosti Kosova a poškození nám tradičně blízkých Srbů, apod. To například Slováci ani většina států Evropy neučinila.

K. Schwarzenberg ztělesňuje doslova vše, proti čemu byl náš – český národ nucen ve své historii bojovat pro uhájení své existence, svrchovanosti a státní samostatnosti.

To navzdory zdánlivě opačné zevní prezentaci K. Schwarzenberga během jeho prezidentské kampaně.

Ve své historii už od prvního známého státního útvaru (Sámova říše, Velkomoravská říše) byl český národ nucen hájit svou holou existenci proti svému velkému západnímu sousedu.
O této historii jsem napsal pojednání (viz. Česko-německé vztahy ve světle dějin na www.vedominaroda.cz). Tyto snahy byly v určitých dějinných etapách vystupňovány natolik, že šlo doslova o holé bytí či nebytí českého národa jako takového. Bylo to zejména v období formování prvního přemyslovského státu. Dále pak v období po smrti českého krále Václava IV., syna Karla IV., kdy naši předci čelili pěti vyhlazovacím křižáckým výpravám s cílem vyhladit kacířské Čechy – husity. Již v této době rodoví předci pana Schwarzenberga a s nimi spřízněné katolické rody hlasovali pro upálení Jana Husa v Kostnici a podíleli se na válečných kampaních proti husitům. To mělo ještě pokračování za vlády českého krále Jiřího z Poděbrad, proti kterému byly opět vyhlášeny dvě křižácké výpravy. V tomto období a v těchto vojenských kampaních se proti českému národu spojila římskokatolická církev a tzv. Římská říše národa německého.

Toto úsilí pak našlo své završení v době po porážce českých stavů na Bílé hoře v roce 1620, kdy se českého království zmocnili Habsburkové – rakouský šlechtický rod společně s římskokatolickou církví.
Režim, který u nás nastolili, opět vedl doslova k vyhubení českého národa i jeho jazyka cíleným potlačováním základních národních práv a svobod národa na jeho historickém území. Po bitvě na Bílé hoře byly celé 2/3 veškerého území českého království zabaveny českým šlechticům a stavům, kteří byli popraveni potupnou krutou smrtí na Staroměstském náměstí, a předány cizácké šlechtě, zejména pocházející z Rakouska, Bavorska, Španělska apod.

Dále byl zlikvidován rytířský stav, tedy ozbrojená složka českého národa, obnoveno nevolnictví a násilím vnucena rekatolizace poddaného obyvatelstva. Proběhla celonárodní rekatolizace – všichni, kdo si chtěli udržet svou jinou víru či náboženskou praxi, museli odejít. Došlo k exodu výkvětu národa, například včetně Jana Ámose Komenského a dalších. To jenom pro jejich jiné náboženské vyznání. Právě v této době přišel šlechtický rod Schwarzenbergů do Čech – jsou pobělohorskou šlechtou, která získala na našem území své majetky, území a statky de facto lupem. Původ majetku tohoto rodu na našem území je do určité míry potřísněn krví českých stavů – převážně kališnické šlechty.

Zatím největšímu ohrožení český národ čelil v době nacistické okupace v letech 1938–1945. Existují informace, že během této doby tento rod profitoval například z nucené práce židovských a romských vězňů z koncentračního tábora v Letech u Plzně, které jim nacistická okupační správa dodávala na práci v jejich lesích.

Nenechme se mýlit, co o své historii hovoří sám K. Schwarzenberg. Ten dokonce na svém webu uvádí, že jeho životopis = novodobé dějiny České republiky. Rozumějme dobře, habsburský a katolický výklad českých dějin vydává za českou historii. Médii je pak uváděn jako český vlastenec a znalec české historie. Ve svém pojetí „umění diplomacie“ se jedná o přepisovatele české národní historie. V tom jsou dobří jak katoličtí historikové, tak sudetští Němci, ke kterým se Schwarzenberg sám řadí, když o sobě pro německý a rakouský tisk uvádí, že se necítí být Čechem (Tschechen), ale Bőhmen, stejně jako odsunutí sudetští Němci. Tyto informace však „česká“ oficiální média vlastněná německým kapitálem neuvádí a český občan se je běžně nedozví, pokud nemá přístup k zahraničnímu tisku a neumí dostatečně dobře německy. Tolik skutečné vlastenectví a znalost „české“ historie pana knížete.

Je dobré si všímat jeho celkového projevu a výroků. Jednou se současný zahraniční ministr K. S. vyjádřil o tom, co je umění diplomacie. Řekl něco v tom smyslu: „Umění diplomacie spočívá v tom, poslat někoho „kamsi“ tak, že se těší na „pěkný výlet““. Ve skutečnosti pan kníže neřekl nic o „umění diplomacie“, ale prozradil na sebe, že využívá dovedně manipulaci. Přesně v tomto duchu také provádí K. S. svou prezidentskou kampaň. Například zastírá, že zastupuje privilegované vrstvy pravice, byť se nechává slyšet s takovými bonmoty, že „škatulkování“ na levici a pravici neuznává. Jedna věc je, co snese řeč, a druhou věcí, co skutečně zastáváme – to je právě ona manipulace pana knížete.

Nechává se ukazovat v médiích, jež mu jdou na ruku s tzv. „celebritami“ a VIP osobnostmi ze sféry kultury apod. Ano, ukázat se s panem Svěrákem, kterého většina českého národa má v povědomí jako ztělesnění slušnosti, dobra, je jen zneužití tohoto zevního symbolu – nic jiného. Dále se nenechme mást podporou nejrůznějších obecně „známých“ lidí – i oni jsou stejnými lidmi žijícími na povrchu věcí bez skutečného vhledu do světa příčin, jako kdokoliv jiný – to, že se ukazují s K. S. vůbec, ale vůbec nic neznamená. Nejrůznější umělci nejsou žádnou zárukou kvality pro koho svou „značku“ prostituují. Za minulého režimu se někteří umělci chovali stejně – byli propagátory režimu – dnes se děje to samé. Nenechme se mást Havlovou Lucernou plnou „celebrit“ a nejrůznějšími peticemi umělců za zvolení právě K. S. Člověk ve stavu ega nerozlišuje, ať je celebritou, nebo nikoliv. To je účelové zneužívání povědomí lidí.

Při pohledu například na Z. Svěráka, kterého jinak mám také docela rád pro jiné jeho projevy, zejména jeho výchovné pohádky pro děti, se nám vybaví vše příjemné spojené s jeho kultivovaným vystupováním a v tu ránu se to jako „kouzelným proutkem“ spojí s osobou knížete Schwarzenberga. Pozor na tyto klamy.

Svou kampaň pan zahraniční kníže samozřejmě zaměřil v duchu svého výkladu toho, co je pro něj „umění diplomacie“. Lidé jako pan Schwarzenberg ví, co je to manipulace se symboly a jak ji zneužít pro dosažení svých cílů.

Jelikož je odpůrcem husitství a husity považuje stejně jako jeho předci za bandity a žháře – komunisty 15. století, tak v rámci své manipulace se symboly se během prezidentské kampaně nechal vyfotit vedle sochy Jana Žižky z Kalichu (Trocnova) během Táborských slavností, byť sám je zapřisáhlým odpůrcem husitství stejně jako jeho předci. Tuto fotku uvádí na svém webu.

Jinou manipulaci se symboly provedl, když během oslav výročí samostatného čs. státu nebyl účastněn na oficiální oslavě na Pražském hradě, kde stávající prezident u příležitosti oslav vzniku státu ocenil mimo jiné bývalé bojovníky za naši národní svobodu z 2. světové války. Místo toho se objevil v rodišti našeho prvního prezidenta osvoboditele T. G. Masaryka, byť je odpůrcem vzniku samostatné ČSR, která vznikla na základě porážky a rozbití Rakousko-uherské habsburské monarchie v 1. světové válce. Přitom T. G. Masaryk společně s E. Benešem byli přímými protivníky Habsburské monarchie. On naopak jel na pohřeb posledního Habsburka, kterého považuje za „svého“.

Skuteční čeští kandidáti nepotřebují hrát na tuto vlasteneckou notu, neboť v tomto mají čisté svědomí.

Dále nám kníže parafrázoval Masarykův slogan „Nebát se a nekrást“, že prý Češi si jej změnili na „nebát se krást“, a proto například se musí „vrátit vše, co bylo ukradeno“ – myšleno samozřejmě v podobě tzv. „církevních restitucí“, které byly prosazeny proti vůli většiny národa právě skupinou kolem K. S.

Pamatujme dobře. Poznáme tyto odvěké nepřátele našeho národa také podle toho, že tzv. „kálí do vlastního hnízda“, jak se říká.

Nenechme se mýlit jejich uměním diplomacie – rozuměj manipulace – v tom je tento „lidský druh“ zběhlý již mnoho staletí, stejně jako představitelé římskokatolické církve, jejímž stoupencem K. S. je. K. S. sám o sobě prohlásil, že sice není dobrým křesťanem, ale je dobrým katolíkem. Domysleme do důsledků, co nám na sebe zahraniční kníže prozrazuje!

Katolická církev v čele se svými papeži nejen, že stojí na stanovisku, že jóga je blud a škodí duši, ale dělá vše možné pro potlačení náboženské svobody, kdekoliv získá dostatečnou moc. Historie hovoří jasně a nebudu ji zde opakovat. Spolčení katolické církve a jejích představitelů s fašistickými režimy ve Španělsku, Chorvatsku, s nacismem v Německu a Itálii, je více než známé. To uvádím jinde.

Habsburkové společně s papežem a jeho katolickou církví vždy až do dnešních dnů potlačují náboženskou svobodu, kdekoliv získávají moc. Hlásají náboženskou nesnášenlivost a přímo o józe – tedy autentické spiritualitě člověka, hovoří, že je od ďábla.

Češi by si měli už konečně uvědomit, že si musí vládnout sami, tak jako například za vlády Jiříka z Poděbrad. Málo se ví, že otec Jiřího z Poděbrad byl mimochodem jedním z nejbližších druhů husitského hejtmana – původně zemana v královských službách, Jana Žižky z Kalichu, vedle jehož boku hájil tehdy českou samostatnost po smrti Václava IV. proti vpádu první a druhé kruciáty, vedené mimo jiné německým císařem Zikmundem Lucemburským a jeho zetěm Albrechtem Habsburským – kteří vládli tehdy Římské říši národa německého a Uhrám, tedy i dnešnímu Rakousku.

Vždy, když na českém trůnu vládli cizinci, bylo zle pro české země. Pamatujme na to dobře a nenechme opakovat tu historii, která je českému národu nepříznivá. Volba je na nás všech.

Poznámka k videu – Český rozhled: Některé myšlenkové pochody pana Karla Schvarzenberga jsou extrémní a velmi nebezpečné! Pasáž jeho projevu v čase cca. od 1min38sec. je opravdu velmi zarážející.

Stačí také sledovat rétoriku obou kandidátů těsně po prvním kole voleb. Pan Zeman poprosil o hlasy všech prostých českých občanů a všem ostatním kandidátům poděkoval a ocenil jejich odvahu. Rozdílná rétorika zazněla z úst K. S. Ten hovořil jako na boxerském zápase, když hodnotil pana Zemana, slova jako „tvrdý protivník“, „zkušený soupeř“ apod. Rétorika obou kandidátů vypovídá mnohé o jejich charakteru.

Kníže Schwarzenberg se svou ženou – mimo jiné Němkou, žije v určitém „volném“ svazku. Jeho žena porodila syna, který není jeho vlastní, později jej z čistě pragmatických rodových důvodů adoptoval. Současně svým vystupováním na veřejnosti, včetně svého prezidentského klipu, dává k dobru svůj hraný „sexuální apetit“ a chuť na mladé holky, mírně řečeno. Zřejmě se tak snažil oslovit zejména mladší generaci. I to svědčí o jistém charakterovém pozadí knížete. Pod zdánlivou noblesou urozeného původu vidíme něco zcela jiného. Nenechme se mýlit.

Starobylé texty o józe nás poučují, že pro svobodnou praxi duchovního života je nutné, slovy tehdejší doby, „království dobrého krále“, tedy země, kde panovník je nakloněn nebo alespoň umožňuje svobodnou praxi jógy. V tomto případě je lepší variantou pragmatický, ale obecně mravní ateista, než stoupenec katolického klerikalismu, jehož vlastní život křesťanské hodnoty příliš neodráží.

Už jednou jeden český „zeman“ ve službách českého národa a jeho zájmů vyhnal cizáky z naší země a shodou „náhod“ přímo do Rakouska (roku 1422 Jan Žižka po porážce druhé křížové výpravy u Německého Brodu vyhnal zbylá křižácká vojska přes celou Moravu až do Rakouska, odkud vtrhli do českého království).
V našem zájmu je opakování „této“ historie – samozřejmě v dnešních jemnějších kulisách, a nikoliv například tak, jako po Bílé hoře – nedopusťme novou nyní již doslova a do písmene „Černou horu“ v podobě zahraniční šlechty K. Schwarzenberga, která by se usídlila na Pražském hradě – tradičním sídle českých králů.

Proto nyní zcela otevřeně a na rovinu: Na Pražský hrad patří český Zeman, a nikoliv rakouský kníže.

Zdroj: vedominaroda.cz