Filip Tuček – Polsko se v posledních letech vydalo na cestu stát se respektovanou evropskou mocností. Toužebně vyhlížený, ovšem dlouho zapovězený status, Polsko dnes získává dvěma zahraničněpolitickými prostředky; ohromnými investicemi do armády a tlakem na fungování Výmarské spolupráce.

Silná armáda je základ

Polská vláda se tak rozhodla dát v roce 2013 na obranu 31,7 miliard zlotých (9,84 miliard $), o 6,7 % více než v roce 2012. Velká část, 8 miliard zlotých, bude investována přímo na nákup nové výzbroje. Podle plánu zveřejněného premiérem Tuskem na konci roku 2012, mají celkové investice do nového vybavení dosáhnout 100 miliard zlotých do roku 2022 [...]

Důraz na modernizaci a rozvoj vojenských kapacit je z pohledu Polska logický. Polsko nemá historicky pozitivní zkušenost se svěřením vlastní obrany mezinárodním smlouvám nebo jiným státům. I K 5. Článku Washingtonské smlouvy o NATO (zaručující kolektivní obranu) tak země přistupuje opatrně. K tomu je třeba připočítat nepředvídatelné Rusko nedaleko východních hranic a ruský „styčný bod“ Kaliningrad. V oblasti žije téměř 400 000 Rusů a zároveň slouží jako strategická základná ruské armády. Trvale je zde vysazeno okolo 11 500 vojáků, vedle velení Baltické flotily, dvou leteckých a jedné námořní základny, otevřelo Rusko v Kaliningradu v roce 2011 rovněž základnu protiraketové ochrany. K radaru se v dubnu 2012 přidaly rakety země vzduch S-400. Polsko tedy vlastní obranu nechce podcenit.

Polsku strategii budování silné armády nařizuje (umožňuje) ústavní klauzule, která vládu zavazuje investovat minimálně 1,95 % domácího HDP do obrany. Ačkoliv všechny členské státy NATO mají dle stanov Aliance stejnou povinnost, vedle Spojených států, Velké Británie, Turecka a Řecka, je Polsko jedinou členskou zemí z osmadvacítky, která povinnost dodržuje. Alokace zdrojů polské vlády na obranu má navíc dlouhodobě rostoucí trend. Podobný přístup je přitom ve střední a východní Evropě ojedinělý a demonstruje rostoucí polské zahraničněpolitické ambice, které sahají daleko za hranice regionu. Pro srovnání, ČR v roce 2013 vydá na obranu rekordně nízkých 1,08% HDP a Slovensko dokonce necelé 1 %. Polsko si takto buduje strategické postavení mezi evropskými zeměmi.

Modernizace má povzbudit ekonomiku

Modernizace armády má být komplexní a týkat se vzdušných, pozemních i námořních sil. V roce 2012 získala největší polská zbrojařská firma Bumar Group zakázku na dodání 1000 tanků polské armádě. Několik typů lehkých tanků (32 – 40 tun) bude doplněno 200 novými osmi-kolovými vozidly typu Rosomak, z dílny další významné polské zbrojovky WZMS.

Dnešní konflikty ovšem kladou největší důraz na rychlost a kvalitu přeprav na dlouhé vzdálenosti. Kvalitní armáda tak musí disponovat námořními a vzdušnými kapacitami k flexibilnímu transportu vojsk, techniky a zásobování. Jak ukázala například mise v Afghánistánu, polská přepravní technika je zastaralá a potřebuje obnovu. Krok k modernizaci přinesla nedávná akvizice transportních letadel Bryza s doletem 1400 km. Vedle těžké transportní techniky si Polsko v září objednalo také 70 nových víceúčelových vojenských vrtulníků, sám premiér Tusk transakci označil za „gigantickou“.

Investice do obrany rovněž mají významný ekonomický dopad. Z 38 polských zbrojařských firem zůstává naprostá většina státních, zakázky tak vytvářejí velké množství pracovních míst, jejichž tvorbu má vláda pod kontrolou. Sekundárně tak chce Polsko prostřednictvím vyzbrojování pomoci své ekonomice, která zatím zůstává za polskými mocenskými ambicemi, například HDP na obyvatele v roce 2012 dosahovalo pouze čtvrtiny německého.

Staré křivdy zapomenuty

Vedle silné a moderní armády má Polsku dodat punc klíčového hráče těsné partnerství s Německem a Francií v rámci Výmarského trojúhelníku. Rovněž se Spojenými státy se Polsko snaží udržovat nadstandartní vztahy.
Zásadní symbolický obrat v posilování výmarské spolupráce (nejen) v oblasti obrany přinesl berlínský projev polského ministra zahraničí Sikorského v listopadu 2011. Sikorski označil Německo za nepostradatelný evropský stát a doplnil, že „se více obává německé nečinnosti, než německé agrese.“ Polsko tak dalo najevo, že se definitivně touží zapojit do mocenské architektury starého kontinentu, po bok dosavadních tahounů Německa a Francie. Všechny tři státy se spolu již před tím dohodly na vytvoření společné, tzv. Výmarské, bojové skupiny, unijního vojenského uskupení o síle 1500 mužů.

Právě EU představuje pro Polsko ideální platformu k demonstraci vážnosti svých ambic stát se evropskou vojenskou mocností. Ne náhodou tak Poláci zasvětili své předsednictví Evropské radě v první polovině roku 2011 rozvoji Společné obranné a bezpečnostní politiky. Ve spolupráci s výmarskými partnery dokonce předložili baronce Ashton, Vysoké představitelce pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, dopis, volající po zlepšení vojenských plánovacích a velících kapacit v rámci EU.

O Polsko se zajímají i Spojené státy

Rostoucí význam Polska si uvědomují i Spojené státy. Obamova administrativa potřebuje minimalizovat dopady strategického přeorientování své zahraniční politiky do Asie. Polsko již vlastní americké stíhací letouny F-16, ve městě Lask je nastálo usídlen rotující oddíl amerického letectva a USA by rády vztahy s Polskem ještě prohloubily. Zvažované umístění systému integrovaného systému protiraketové obrany by pomohlo Spojeným státům dále soustředit pozornost na Asii, a zároveň zvýšilo prestiž Polska v rámci zajišťování evropské bezpečnosti.

Reputace Polska ve vojenské oblasti přitom roste nejen v Evropě. Každoroční Mezinárodní veletrh vojenského průmyslu V Kielce na jihovýchodě Polska, je přehlídkou polských zbrojovek. Jejich význam je vidět na rostoucím objemu exportu polské vojenské techniky. Vedle severní Ameriky a EU se stále významnějším zákazníkem stávají východoasijské státy. Státní zbrojovka Bumar například v lednu 2012 uzavřela kontrakt s indickou vládou na dodání dvou set obrněných vozidel WZT-3 v hodnotě 1 miliardy zlotých. Do Malajsie firma prodala tanky PT-91 a protivzdušný obranný systém s krátkým doletem KOBRA, Indonésie od polské Bumar zakoupila několik raket Grom a ve výčtu bychom mohli pokračovat.

Polsku samozřejmě ke statutu regionální velmoci zatím mnohé chybí. Ekonomický, politický, ani kulturní vliv nedosahuje polského potenciálu a polských ambic. Cílevědomá zahraniční politika, stavící na silné armádě a těsné spolupráci s klíčovými evropskými státy, Německem a Francií, ovšem přináší důležité úspěchy. Polsko již je respektovanou středoevropskou zemí, a budou-li mu okolnosti přát, svých ambic může, poprvé ve své historii, v střednědobém horizontu dosáhnout.

Zdroj: diplomaticaffairs.eu