Záhřeb / Sýrie – Čím dál víc zdrojů ukazuje na Chorvatsko jako na hlavní zdroj zbraní pro povstalce v Sýrii, další atentát v Damašku, povstalce v Homsu prý řídí CIA, Mossad a Blackwater nebo podivné tanečky kolem unesených vojáků OSN… aneb víkend (hlavně) v Sýrii.
Chorvatská metropole Záhřeb už čtyři měsíce slouží jako hlavní tranzitní místo Saúdy zaplacených zbraní určených pro syrské rebely, uvedl chorvatský deník Jutarnji List. Podle jeho zjištění mezi loňským listopadem a letošním únorem ze záhřebského letiště odstartovalo asi 75 civilních dopravních letadel, které si pronajaly turecké a jordánské přepravní firmy [...]

Převezly údajně na 3000 tun zbraní a transporty byly organizovány Spojenými státy. Zbraně pocházely většinou z Chorvatska (hlavně pistole, rakety a granátomety), ale i z jiných zemí, včetně Británie. Zásilky mířily do Jordánska, odkud byly později přepraveny do Sýrie. Chorvatská vláda zprávu popřela s tím, že „Chorvatsko syrským rebelům zbraně neprodává ani nedává“.

Jinde →

Saúdská Arábie financuje nákup zbraní z Chorvatska pro syrské rebely

O tom, že Saúdové nakupují pro syrské rebely zbraně v Chorvatsku, jsem se už zmínila a psal o tom navíc koncem února i New York Times. Podle něj se jedná o „nepřiznané přebytky“ zbraní z války na Balkánu a zásilky představují „tisíce pušek a stovky kulometů“, stejně jako „neznámé množství munice“. I tuto zprávu chorvatská vláda odmítla.

Pokud jsou informace ovšem pravdivé, americká ambasáda v Záhřebu se nejspíš dostává do situace, kterou zná už z počátku 90. let. Tehdy mezinárodní islámské charity a vlády některých blízkovýchodních zemí (včetně Saúdské Arábie a Íránu) vozily ve velkém zbraně do Bosny, a to s oficiálním vědomím USA, Jordánska, Turecka, Německa či Velké Británie. A právě na americké ambasádě se nedokázal shodnout šéf tamní úřadovny CIA s velvyslancem. CIA chtěla bosenské džihádisty vyzbrojovat na principu „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“, Bílý dům chtěl také některé skupiny vidět vyzbrojené, ale nechtěl, aby ho s nimi kdokoli mohl spojovat. Jejich vyzbrojování „potichu“, prostřednictvím Jordánska, Kataru či Saúdské Arábie, se proto zdálo být tím pravým ořechovým.

A přesně totéž v bleděmodrém se nyní odehrává s vyzbrojováním syrských rebelů. USA oficiálně poskytují jen „nesmrtící pomoc“, byť není jasné, co si pod tím vším představit (je obrněný transportér „nesmrtící“?), CIA a bývalá ministryně zahraničí Hillary Clintonová chtěly posílat i těžké zbraně, ale Barack Obama je zatím stále proti. Liga arabských států si ale pod tlakem Saúdů a Katařanů mezitím oficiálně vyzbrojování rebelů povolila, a tak už se mohou zbraně z Chorvatska vozit zcela oficiálně – a Bílý dům může dál oficiálně tvrdit, že s tím nemá nic společného. (Britská média mezitím konstatují, že Londýn rebelům do Sýrie tajně poslal útočné pušky, kulomety, granáty, protitankové střely atd celkem za 30 milionů dolarů.)

Podle předního amerického experta na Sýrii Joshuy Landise ale jeden z hlavních důvodů, proč americká vláda dál podporuje syrské rebely spíš diplomaticky než vojensky, spočívá v tom, že „Washington do určité míry už chápe, že se nynější Sýrie může proměnit v Somálsko, neboť všechny tamní ozbrojené skupiny skončí ve zdlouhavé občanské válce ve chvíli, jakmile se zbaví Asada“. A pokud by si USA měly dnes tipnout vítěze konfliktu z řad rebelů a vsadit na něj své naděje, nejspíš by jim nezbylo – při rozhádanosti a demoralizaci přinejmenším části sekulární Svobodné syrské armády — než si vybrat nějakou islamistickou skupinu, ať už džihádisty z Fronty al Nusrá, kterou ale USA zařadily na seznam teroristů, nebo nějaké saláfisty, kteří v poslední době usilují o nalezení jednotné platformy pro své roztříštěné brigády. Sázka na islamisty by se ale hodně těžko „prodávala“ v médiích. Tím spíš, že v souvislosti s islamistickými rebely začíná Západ znepokojovat fakt, že mezi nimi narůstá počet anglicky hovořících ozbrojenců (a vedle nich i několik desítek občanů Francie). Prý panují největší obavy z toho, že by se mohli vrátit do svých domovských evropských zemí či rovnou do Ameriky a tam organizovat útoky. (A exilová syrská národní koalice do tohoto zmatku a nejistoty už napodruhé – kvůli „hlubokým rozporům“ – odložila jednání o ustavení „prozatímní syrské vlády“.)

Nezbývá než čekat, jak se všechno vyvine, nicméně na druhou stranu je zřejmé, že dodávky tisíců tun pistolí a samopalů z Chorvatska nynější do značné míry patovou situaci v syrském konfliktu zásadně nijak nezmění, a tak lze čekat, že přinejmenším některým sponzorům bojujících stran dojde trpělivost a rozhodnou se vývoj „popohnat“. Než se tak ale stane, zůstanou pumové teroristické útoky oblíbenou taktikou rebelů (a není vlastně důvod, aby od nich ustupovali ani v době, kdy budou mít už třeba i tanky). Obětí toho posledního se stal šéf úřadu damašského guvernorátu. Nálož pod jeho autem byla podle všeho odpálena na dálku v damašské čtvrti Mašrú Dummar. K útoku, který zranil jednoho kolemjdoucího a způsobil v okolí značné škody, se zatím zřejmě nikdo nepřihlásil, ze setrvačnosti lze ale takřka s jistotou ukázat na džihádisty z Fronty al Nusrá. V souvislosti s touto skupinou se objevila zajímavá informace: libanonská (hizballáhovská) stanice Al Manar oznámila, že u zraněného člena Fronty al Nusrá byly zabaveny dokumenty, z nichž vyplývá, že nábor teroristů do jejích řad organizuje mimo jiné i turecká vláda. Ta nechala na rebely ovládaném syrském území zřídit „Středisko pro demokracii a občanskou společnost“, které je legálním krytím pro Frontu al Nusrá, a lidé, kteří se tam přihlásí a vyplní příslušné dokumenty, pak směřují do výcvikových táborů v Turecku a následně mohou utvářet teroristické buňky na syrském území. Jistě, o objektivitě Al Manaru lze pochybovat, ale totéž platí i pro většinu západních médií, takže proč si neříci, že třeba i britská mutace Huffington Post převzala manarovskou informaci, podle níž rebely v Homsu řídí CIA, Mossad a z Iráku nechvalně proslulá vraždící soukromá žoldnéřská armáda firmy Blackwater, která se později raději přejmenovala na Xe Services a nyní se tajnosnubně zove Academi…

Mučedníci Jarmúku mezitím propustili 21 zajatých filipínských příslušníků jednotek OSN. Vojáci hned poté přešli přes hranice do Jordánska, zatímco osm jejich kolegů, kteří koncem týdne uneseni nebyli, raději rovnou rychle prchli do Izraele. Izraelská armáda už oznámila, že je připravena na možnost, že jednotky OSN z nárazníkové zóny na Golanských výšinách odejdou zcela a oblast se promění v baštu džihádistů. Japonsko a Chorvatsko už své vojáky stáhly před několika měsíci a únos filipínských vojáků může ostatní státy přimět k témuž. Filipínská vláda nicméně už poděkovala Damašku za pomoc s osvobozením rukojmích a oznámila, že své muže v misi ponechá – až je zase poshání všechny dohromady. Nicméně, nejzajímavější na celém případu unesených Filipínců jsou reakce ze „světa“: třeba představitel syrské islamistické opozice Hajtám al Malíh, kterého na Západě z blíže nejasného důvodu označují za „liberála“, tvrdí, že únosci vojáků OSN jsou „bez viny“, zatímco New York Times umně potlačil fakt únosu a naopak vyzdvihl fakt propuštění… Kdyby vojáky OSN unesly syrské vládní jednotky, Rada bezpečnosti OSN už bouří.

A zatímco rebelové z FSA zahájili ofenzívu do Baba Amr, klíčové čtvrti Homsu, který je z 80 procent kontrolovaný vládní armádou, Vatikán kritizuje postoj Západu, který jen přihlíží tragickému osudu a exodu syrských křesťanů, a žádá politické řešení války. Rebelové v Aleppu hlásí nález 20 popravených těl plovoucích v tamní řece. Přesně na tomto místě bylo koncem ledna objeveno 81 těl. Rebelové z toho viní vládu, vláda rebely…

Autor: Tereza Spencerová

Zdroj: literarky.cz