Obamova nominace Johna Brennana do čela CIA nečekaně rozvířila vody americké politiky. Téma používání bezpilotních letounů i na půdě Spojených států amerických a otázku, zda je prezident oprávněn zabíjet americké občany bez soudu a obvinění, tentokrát uchopila nová generace politiků Republikánské strany.
Senátor Rand Paul svým mimořádným výkonem dokázal Brennanovu nominaci blokovat skoro třináct hodin. Událost nezůstala bez ohlasu. Zatímco na jedné straně se hovoří o nástupu mladé generace nadějných pravicových politiků, část staré gardy republikánů v čele s Johnem McCainem se postavila na Obamovu stranu [...]

Senátor Paul třináct hodin blokoval Brannanovu nominaci a přeskočil Marca Rubia

Třináct hodin, které změnily americkou politiku

6. března měl americký Senát na programu jednání o potvrzení nominace Johna Brennana na post ředitele CIA. Rand Paul se rozhodl obstruovat. Téměř třináct hodin stál u řečnického pultíku, hovořil o porušování občanských svobod Obamovou (ale i Bushovou) administrativou a vznášel otázky ohledně porušování americké ústavy.

Konkrétně se ohrazoval proti obsahu dopisu, který obdržel od ministra spravedlnosti Erica Holdera, v němž stálo, že federální vláda má pravomoc zabít na území Spojených států amerického občana. „Kde je Obama z roku 2007?“ připomněl Paul Obamovu kritiku porušování občanských svobod za prezidenta Bushe. „Kdyby tento sněm měl jenom špetku kuráže, musela by se ke mně připojit i spousta dalších senátorů,“ dodal Paul.

Paul se na ministerstvo spravedlnosti obrátil s otázkou ústavnosti používání bezpilotních letounů. Konkrétně se ptal, zda mohou být užívány proti americkým občanům. „Předpokládám, že je možné si představit mimořádné okolnosti, za nichž by bylo nutné a přiměřené v rámci ústavy a příslušných zákonů Spojených států, aby prezident autorizoval armádu k užití smrtící síly na území Spojených států,“ odpověděl mu Eric Holder.

Paul se k tomu v průběhu svého řečnického maratonu vyjádřil: „Když jsem se prezidenta zeptal ‚Můžete zabít Američana na americkém území?‘, odpověď měla být jednoduchá. Mělo to být jasné a pronikavé ‚ne‘. Co prezident odpověděl? Že nikoho nezabil. To nám prý má stačit. ‚Nikoho jsem nezabil. Ale mohl bych.‘ To je všechno? To nám má stačit?“

Přerušen byl pouze několika senátory, kteří jej v jeho snažení podpořili kladením sáhodlouhých, avšak často banálních otázek. Jejich hlavním cílem bylo, aby Paul mohl alespoň na chvíli odlehčit hlasivkám. Mezi nimi Paulův spojenec texaský senátor Ted Cruz, ale i Marco Rubio, vedle Paula nejvážnější potenciální uchazeč o prezidentskou nominaci v roce 2016. Ten nekritizoval Obamovu politiku jako takovou, ale obhajoval právo Senátu pokládat otázky ohledně prezidentových nominací. Paula podpořil pouze jediný demokrat – senátor Ron Wyden.

Ve čtvrtek se Paulovi od Holdera dostalo dodatečné odpovědi: „Doneslo se mi, že jste položil doplňující otázku: ‚Má prezident pravomoc použít na americkém území ozbrojený bezpilotní letoun k zabití Američana, který není zapojen do bojové akce. Odpověď na tuto otázku zní ‚ne‘. „ To Paul interpretoval jako své vítězství, stejně jako většina amerických médií.

Podle Ivana Elana z think-tanku The Independent Institute je však Holderova odpověď problematická kvůli spojení „není zapojen do bojové akce“: „Protože Obamova vláda převzala většinu kontroverzních politik Bushovy administrativy v otázkách terorismu a občanských svobod, Holder a spol. mohou jednoduše tvrdit, že Američan, kterého zabijí – i když bude zrovna usrkávat čaj v kavárně – byl podezřelý z terorismu a zrovna plánoval bojovou akci (tedy teroristický útok) proti Spojeným státům.“

Podle Patricka Buchanana je však velkým úspěchem už jen to, že se Paulovi podařilo dostat tak zásadní téma do středu veřejné debaty a zájmu americké veřejnosti. Rand Paul se navíc podle Buchanana během třináctihodinového maratonu „propracoval do čela pelotonu kandidátů pro prezidentské volby v roce 2016 a etabloval se jako lídr v oblasti zahraniční politiky, jehož názory musí být brány v úvahu rovnocenným způsobem jako ty Johna McCaina“.

Stará garda v izolaci

Dva významní představitelé republikánů v Senátu John McCain a Lindsey Graham neměli pro Paulovo jednání pochopení a podrobili ho ostré kritice. Někdejší Obamův protikandidát McCain dokonce v době Paulových obstrukcí s prezidentem povečeřel. „Nebudu tu tiše sedět, zatímco on trhá ústavu na cucky,“ vyjádřil se však na Obamovu adresu Paul.

Jako červený hadr na býka muselo na McCaina a Grahama zapůsobit, že Paul obstrukce využil i ke kritice americké zahraniční politiky, zejména afghánské a irácké války. Řekl, že by úder proti Afghánistánu v úvodní fázi sice podpořil, ale od té doby akce mnohonásobně přerostla původní záměr odpovědět na útoky z 11. září. „Ve skutečnosti to není válka v Afghánistánu, ale je to i válka v Jemenu, Somálsku, Mali. Je to válka v neomezeném počtu zemí,“ prohlásil například. Na adresu McCaina později řekl, že ačkoliv se svým zkušeným kolegou jedná s úctou, nemá pocit, že by mu bylo pokaždé opláceno stejnou mincí.

Na Paulovu stranu se postavil naopak Newt Gingrich, někdejší předseda republikánské majority v Kongresu. Podle Ginriche je smutné, že McCain, který se sám v minulosti několikrát dokázal vzepřít stranickému establishmentu, dnes káže mladým senátorům, jak se mají chovat. Paulovy otázky ohledně používání bezpilotních letounů a zabíjení občanů na území USA navíc označil za naprosto legitimní. V mladých senátorech Paulovi, Rubiovi a Cruzovi pak vidí naději pro budoucnost Republikánské strany. Randa Paula v jeho úsilí podpořil i Jim DeMint, předseda Heritage Foundation, nejvýznamnějšího amerického konzervativního think-tanku. Patrick Buchanan upozorňuje, že se McCain a Graham nakonec se svým postojem ocitli v izolaci. Což je pozoruhodné, neboť zprvu se zdálo, že osamocen bude spíše Paul. Buchanan to považuje za známku konce hegemonie neokonzervativců v Republikánské straně.

Hlasování aktivistů: Vítězí Rand Paul

Paulovo počínání mělo velký ohlas na sociálních sítích, kde lidé jeho výstup po celých 13 hodin komentovali a často i citovali jeho výroky. Na Twitteru pro tento účel vznikl hashtag #standwithrand.

Týden po hlasování o Brennanovi se konala pravidelná konference CPAC (Conservative Policy Action Conference), kde se setkávají konzervativní aktivisté z celé země, k nimž z pódia hovoří prominentní osobnosti pravicové politiky. Svůj projev letos přednesl například poražený prezidentský kandidát Mitt Romney, Paul Ryan, Rick Santorum, Sarah Palinová nebo Jeb Bush. Ale nejsledovanějšími řečníky byli Marco Rubio a Rand Paul, kteří promluvili na konci prvního dne konference.

Marco Rubio naznačil svoji vizi výrokem „Nepotřebujeme žádné nové myšlenky. Naše idea se jmenuje Amerika a pořád funguje!“. Rand Paul se naopak obracel k mladé generaci: „Zeptejte se facebookové generace, jestli máme děti za nenásilný trestný čin spočívající v užití drogy posílat do vězení, a uslyšíte pronikavé ‚ne‘.“ Paul rovněž neopomněl zmínit téma ukončení zahraniční pomoci: „Už ani cent zemím, které pálí naše vlajky!“

V prezidentské anketě mezi aktivisty zvítězil Rand Paul s 25 % hlasů a Rubio skončil v těsném závěsu s 23 %. Nikdo další nezískal více než 10 %. Třetí se umístil Rick Santorum s 8 %, čtvrtý Christie se sedmi a pátý Ryan s šesti. Je však třeba říci, že poté, co v letech 2010 a 2011 ovládl anketu na CPACu Paulův otec Ron, byla její věrohodnost mnohými komentátory zpochybňována. Přinejmenším však dobře reflektuje popularitu kandidátů u mladé generace. Letos totiž 52 % hlasujících patřilo do věkové skupiny 18–25 let. Kromě toho zde v roce 2012 zvítězil pozdější vítěz primárek Mitt Romney, stejně jako v letech 1980 a 2000 budoucí prezidenti Reagan a Bush mladší.

Reason Magazine navíc uvádí, že se výrazně liší způsob vítězství obou Paulů. Zatímco za vítězstvím Rona Paula na CPACu stála organizovaná skupina libertariánských aktivistů, kteří objížděli celou zemi s cílem získat pro svého kandidáta vítězství v co nejvíce prezidentských anketách, za Randem Paulem údajně žádná taková organizovaná skupina nestála. Naopak k němu řada skalních příznivců jeho otce chová nedůvěru poté, co podpořil Mitta Romneyho (ačkoliv jeho třináctihodinový výstup to do určité míry nepochybně změnil). Ačkoliv tedy bylo jeho vítězství těsné, je mnohem cennější než poměrně výrazné vítězství jeho otce.

Achillova pata, nebo cesta k získání konzervativních Hispánců?

Ačkoliv Rand Paul poutá pozornost voláním po důsledném prosazování principů minimálního státu, které je třeba vztahovat nejen na ekonomickou, ale i společenskou oblast, v průběhu CPACu přišel s iniciativou, která se důrazně staví proti potratům. Přitom pokud se mluví o potřebě posunu republikánské platformy směrem k větší společenské toleranci, jsou tím myšleny především otázky homosexuálních manželství a interrupcí. Neustálé zdůrazňování silně konzervativních pozic právě v těchto dvou tématech je údajnou příčinou nízké popularity strany mezi mladými voliči.

Paul si však nemyslí, že by mu jeho postoj k potratům mohl uškodit. Jak podotkl redaktor magazínu Reason Brian Doherty, „pokud věříte, že vyvíjející se plod je plnohodnotný lidský život, zákony na jeho ochranu nejsou o nic méně liberální než zákony trestající vraždu“. Pak je tento postoj samozřejmě naprosto konzistentní s obhajobou maximální svobody ekonomické, osobní i občanské. V republikánských primárkách to může fungovat. Otázkou však zůstává, jak to bude platit na voliče, kteří se identifikují jako demokraté nebo nezávislí. Objevily se už i komentáře, podle kterých by Hillary Clintonová na tomto tématu Paula usmažila zaživa.

Kromě mladých voličů se však republikánům dlouhodobě nedaří ani u Hispánců. Jejich názory jsou přitom i ve společenských otázkách často velmi konzervativní. Neodrazuje je ekonomický liberalismus ani hodnotový konzervatismus, ale tvrdá rétorika vůči ilegálním imigrantům. Velká část z nich totiž mezi nimi má alespoň jednoho příbuzného. Republikáni na ně proto působí nepřátelsky a demokraty volí jako menší zlo. V tomto směru by jim chtěli vyjít vstříc jak Paul, tak Rubio, sám Hispánec. Právě mezi těmito voliči by Paul s konzervativním postojem k interrupcím mohl bodovat. Pokud se mu navíc podaří dobře vysvětlit a prodat svůj postoj k homosexuálním manželstvím, podle nějž není úlohou státu definovat manželství, mohl by brát hlasy jak od sociálních liberálů („facebooková generace“), tak sociálních konzervativců (Hispánci). Brzy se ukáže, zda se v řadách republikánů zrodil nový Ronald Reagan, nebo zda si republikáni na příchod mesiáše ještě nějaký čas počkají.

Autor: Bohumír Žídek

Zdroj: revuepolitika.cz | Foto: Rand Paul at Louisville forum by Gage Skidmore – Wikimedia Commons