Město Goma v Kongu ovládli loni v listopadu rebelové z M23. V pozadí bojů v zemi je soupeření o nerostné bohatství a prebendy. Generál velící armádě studoval v ČSSR.

Týden potřebovaly Olivě Bisimwaová a jejích šest dětí, než se doploužily z horské oblasti Masisi na východě Demokratické republiky Kongo (DRK) na okraj Gomy. Její vesnici vydrancovali a několik sousedů zmasakrovali nějací ozbrojenci. Ona porodila na útěku v buši chlapce, ale hned pokračovali dále [...]

Ve víře, že v milionové Gomě, kde se to nejvíce hemží humanitáři z Konga, najdou pomoc a bezpečí. Bisimwaová ale našla jen místo v obřím hangáru v táboře Mugunga, který zde narychlo postavila UNHCR, uprchlická agentura OSN.

Lidé spí v hangárech po stovkách a na holé lávovité půdě. Od vypuknutí nových, tvrdších bojů na východě Konga letos v dubnu je pomoc všem běžencům nad síly tamních humanitárních organizací. V oblasti je na útěku až 1,6 milionu lidí, v celé DRK asi 2,4 milionu. Mnozí zůstávají mimo uprchlické tábory. Nemají většinou žádné věci ani peníze, aby přežili, dřou na políčkách místních rolníků.

Luxusem je jedno jídlo ze sladkých brambor a listí denně. Když matka s dětmi dorazila do Gomy, začala se bát, že se dostala z bláta do louže. K městu u břehů jezera Kivu postupovali povstalci z M23 (Hnutí 23. března) a hrozili jeho obsazením. To 20. listopadu udělali.

Nezabránily jim v tom ani početné modré přilby v místě, ani vojáci konžské armády, byť měli výraznou přesilu. Po chabých pokusech o odpor se rozutekli jako zajíci. Činí tak často, když narazí na odhodlaného protivníka. Členové armády „takticky ustupující“ do 50 kilometrů vzdáleného Bukavu jako obvykle loupili a znásilňovali.

Rebelové, nebo mafiáni?

Bojovníci M23 obyvatele Gomy zaskočili. Přes zvěsti, že i oni jsou zloději, násilníci a únosci dětí, se chovali celkem korektně a začali se hned starat o chod a bezpečnost města. V obchodech prý dokonce platili za zboží. Rabovali jen v bytech vojáků a státních úředníků a odvezli výzbroj z objektů armády. Vojáky a policisty, kteří neuprchli, verbovali do svých řad. To dělají úspěšně od dubna, kdy se ve vládním vojsku vzbouřili vojáci etnika Tutsiů, dezertovali a založili ozbrojené hnutí M23.

Oficiálním důvodem je nespokojenost s plněním politického programu, který s konžským prezidentem Josephem Kabilou dohodli roku 2009 tutsijští rebelové z CNDP (Národní kongres pro obranu lidu). Šest tisíc bojovníků CNDP tehdy přešlo do konžské armády. Jednoduše řečeno, tutsijší rebelové zprvu bojovali proti pravidelné armádě, poté do ní vstoupili a nyní jsou z nich zase rebelové. Skutečné důvody vzniku M23 jsou zjevně jiné. Tutsijští vládci v sousední Rwandě, kteří expandují na východ Konga, začali v tomto regionu ztrácet kontrolu. S M23 a několika dalšími menšími milicemi by ji mohli znovu upevnit. Prezident Kabila chtěl navíc Mezinárodnímu trestnímu soudu (ICC) vydat tutsijského generála Bosca Ntagandu. Přitom se před třemi lety dohodlo, že když vstoupí do konžské armády, haagskému tribunálu unikne. Generál nazývaný Terminátor tedy práskl do bot a teď velí M23. A Haag mu jde po krku.

Hladová Rwanda. Po jedenácti dnech se začali Ntagandovi muži z Gomy stahovat. Učinili tak hlavně pod tlakem Rwandy, jež se zase ocitla pod tlakem svých sousedů a donátorů. Třebaže je rwandský (tutsijský) prezident Paul Kagame oblíbencem řady západních vlád, s Gomou a M23, jež podporuje, to přehnal. Čtyři země pozastavily Rwandě pomoc. Dyamicky se rozvíjející zemičku to může ochromit, přes půlku jejího rozpočtu financuje zahraničí. V konžském mocenském pokeru není úloha M23 jasná. Je bez ideologie a vize, politicky slabá. Verbuje i hutuské hrdlořezy z FDLR (Demokratické síly za osvobození Rwandy), asi nekrutější milice v Kongu.

FDLR přitom vytvořili pachatelé genocidy ve Rwandě z roku 1994, kdy pobili až 800 tisíc Tutsiů a umírněných Hutuů. V M23 tak slouží bok po boku bývalí vrazi a oběti. Velí ale Tutsiové. I když minulé týdny zajímala svět hlavně Goma a M23, miniarmáda rebelů je jen jedním ze symptomů těžko průhledných problémů Konga. Země s rozlohou třicetkrát větší než Česko, kde působí bezpočet milic, které znásilňují, loupí a vraždí, je bezprávným státem bez funkčních institucí.

Československý generál

Kdo chce v hlavním městě Kinshase bránit své lokální prebendy, dá dohromady kupu ozbrojenců a vražděním a terorem si s trochou štěstí vymůže místo v konžské mocenské elitě. Často získá přístup k rozvojovým penězům ze zahraničí, jež si bez zábran přisvojuje. Bezedným sudem na miliony od OSN a dalších donátorů je armáda, jejíž rozpočet se rozkrádá, co to dá. K trikům bojovníků milic patří nechat se integrovat do vládního vojska, pak odejít zpět k rebelům a za vyšší žold i hodnost opět vstoupit do armády.

Po miliardách pomoci, po nejdražších volbách v historii ve válčící zemi, po deseti letech mezinárodních snah o mír a demokratizaci v Kongu se zdá, že celé obří nasazení je pro kočku. Svět loni skousl i zfalšované parlamentní a prezidentské volby. Kinshasa je jevištěm zločinců a politiků bez skrupulí, více či méně akceptovaných.

Vojáky, kteří utekli před M23 z Gomy do Bukavu, přijel z Kinshasy postavit do latě a donutit bojovat generál Francois Olenga, nový vrchní velitel pozemního vojska. Jak si jeden z mocných mužů Konga poradí s houfcem nedisciplinovaných a ustrašených banditů? Olenga studoval v Československu a pak žil dlouho v Německu, kde v Kolíně nad Rýnem vedl klub. Opakovaně jezdil do Česka nakupovat zbraně.

Prokletí nerostů

Čerstvé boje na východě Konga souvisejí s expanzivní politikou Rwandy a tahanicemi o nerostné bohatství. Když nyní země regionu jednají o opětovném nastolení míru v oblasti Velkých jezer, dohadují se bez protokolování i o rozdělení zisků ze značného přírodního bohatství: kobaltu, coltanu, zlata či ropy. Část dolů ve východním Kongu kontroluje právě Rwanda. Snahou je vynechat z těžby konžský stát.

Vytěžená ruda a drahé kovy se dostávají na světový trh přes prostředníky v Perském zálivu, Tanzanii či Kazachstánu. Příští rok by to měl ztížit americký Dodd-Frankův zákon. Nerostné bohatství podněcuje i odtrženecké snahy. Znovu o tom uvažují v nejbohatší konžské provincii Katanze (samostatnost v letech 1960 až 1963), která má fantastické zásoby mědi a kobaltu. V Katanze se teď sbírají podpisy na podporu federalizace Konga od roku 2016.

Zdroj: rozvojovka.cz