Přemýšlím nad paradoxy změn. Jak se kyvadlo dějin překlápí z jedné strany na druhou a my se v tom plácáme jako loďka zmítaná v bouři. Když jsem byl mlád, žil jsem v zemi okupované „Rusáky“, což byl hovorový výraz pro Sovětskou armádu, neboli „spřátelená“ a hlavně nikdy nepotrestanými zrádci „pozvaná“ vojska státu, který se nazýval Svaz sovětských socialistických republik.

Tato země pro nás byla synonymem nesvobody, ostnatých drátů, kterými byla obehnána naše zem. Byla symbolem nedostatku všeho spotřebního. Symbolem indexových knih, indexových filmů, indexových umělců [...]

Byla symbolem politických procesů a justičních vražd. Byla pro nás nositelem odporné ideologie. V roce 1989 jsem tuto zemi s radostí odsunul do šrotu historie a těšil se, že už bude všechno jinak.

Uplynulo 23 let, během nichž jsem postupně ztrácel iluze. Dnes je země, která pro nás nevědomé byla majákem svobody a demokracie, Spojené státy americké, zemí, která žádá Rusko o vydání uprchlého whistleblowera s příslibem, že „ho nebude mučit, ani ho nepopraví“. Neuvěřitelný slib. Onen whistleblower uprchl do Ruska, které je de iure následnickou zemí onoho zatracovaného CCCP, aby tam požádal o politický azyl před zemí, která byla druhdy symbolem svobody. Onen whistleblover zveřejnil písemné důkazy o veřejném tajemství, totiž, že ona nejsvobodnější země na světě fízluje jakoukoli elektronickou komunikaci nejen svých vlastních občanů, ale i většiny obyvatel spřátelených zemí. Ve jménu svobody a bezpečnosti. Zřejmě by se měla tato země přejmenovat na Spojené Stasi Americké, United Stasi of America.

Vojenský pakt, jehož jsme se ochotně a s úlevou stali součástí, humanitárně bombarduje bratrskou zemi v rozporu s mezinárodními zákony, bez mandátu, tedy coby agresor a naše země tomu svinstvu poskytuje logistickou podporu. Česká Židovka v pozici ministryně zahraničí USA, se aktivní koordinací válečných a diplomatických kroků odvděčuje zemi, která ji a její rodinu za 2. světové války zachránila před nacisty. Tzv. demokratické země zřídí v Haagu politický soud, který organizuje politické procesy s politiky protiprávně vybombardované země a tito politici v celách tohoto soudu záhadně umírají, zatímco na svobodě umírají pro změnu svědci, připraveni svědčit proti zločincům, kteří byli nápomocni při lámání odporu této země.

Naši noví spojenci dále válkami vyhlášenými i nevyhlášenými rozvracejí země, kde lidé žili v klidu bez obav o zítřek. Spřátelené státy na příkaz nejdemokratičtější země světa donutí přistát letadlo s diplomatickou imunitou, na jehož palubě se nachází hlava suverénního státu, a prohledají ho. Poruší tím mezinárodní zákony a úmluvy. Nejsvobodnější země světa po vlastními pollitiky a tajnými službami zinscenovaném teroristickém útoku namířeném proti vlastním lidem začne schvalovat zákony, likvidující ve jménu bezpečnosti jednu ústavní ochranu občanů za druhou. Z jednoho z nejúžasnějších dokumentů sepsaných člověkem, Ústavy Spojených států, se stal kus toaletního papíru. Země, které deklarují jako jednu z hlavních konstitučních hodnot své existence vládu práva opakovaně dokazují, že na právo kašlou.

A já se ptám, jak se nám to přihodilo, že po 41 letech, kdy jsme patřili ke špatné části světa, jsme přešli na druhou stranu a po čtvrtstoletí zjišťujeme, že jsme zase nebo možná stále ještě na té špatné straně? A je v dnešním světě vůbec někde ta správná strana? Svou krátkou úvahu zakončím vskutku trefnou a u nás docela aktuální anekdotou: Proč v USA nemůže být žádný státní převrat? Protože na jejich území není žádná americká ambasáda. Ať žije jeho excelence Norman L. Eisen!

P.S: Přinejmenším v 5658 případech za rok 2011 dal americký Federální úřad pro vyšetřování (FBI) souhlas k porušení zákona. Oznámil to web amerického deníku The USA Today s odvoláním na zprávu FBI za tento rok.

Autor: Jaroslav Moučka

Zdroj: ceskenarodnilisty.cz