Jan Keller – Společnost, která nedokáže dát mladým lidem práci, si zadělává na mnoho problémů. Není přitom řešení nabídnout mladým práci neplnohodnotnou. Pokud mají na výběr pouze mezi dlouhou řadou stáží, rekvalifikací a krátkodobých brigád, může to sice snižovat hrozbu neosvojení si či ztráty pracovních návyků, životní situace mladé generace se tím však nijak neřeší [...]

Rodinná žebrota

Vstup do života bez větší šance na získání plnohodnotné práce deformuje především rodinné vztahy. Prodlužuje se období, během něhož jsou mladí lidé odkázáni na bydlení s vlastními rodiči, kteří je fakticky vydržují. Tato forma „rodinné žebroty“ bývá sice některými vydávána za projev jakéhosi nového životního stylu, v zásadě je však vynucenou strategií. Mladí lidé odkládají založení manželství a narození prvního potomka i dlouho po třicítce, přičemž si tuto strategii nejednou vykládají jako projev vlastní svobodné volby. Vidíme to na tom, jak rychle se zadlužují v okamžiku, kdy jim rodiče z důvodu stáří, nemoci či ztráty své práce již nemohou finančně ani jinak pomáhat.

Soužití několika generací pod jednou střechou vždy není výsledkem svobodné volby. Jednou z příčin je skutečnost, že prakticky neexistuje bytová politika, která by počítala se stavbou laciných a menších bytů, jež by umožnily rozjezd do života mladým lidem s nízkými příjmy. Tento problém se bude prohlubovat, neboť již brzy přestane platit, že pojistkou proti nízkým příjmům je vysokoškolské vzdělání.

Právě nezaměstnanost mladých bude prohlubovat i existující deformace našeho vzdělávacího systému. Zatím uměle snižujeme nezaměstnanost mladé generace tím, že více než polovině umožňujeme studovat tři až pět let na vysokých školách. Jistě by nebylo obtížné spočítat, o kolik by nezaměstnanost v této věkové kategorii stoupla, pokud bychom přizpůsobili rozsah a strukturu vysokého školství skutečně potřebám konkurenceschopnosti, jak se o tom neustále hovoří. Zatím je největším přínosem vysokých škol to, že statisíce lidí ve věku 18 až 25 let tráví svůj čas v posluchárnách místo toho, aby se hlásili na úřadech práce, problém nezaměstnanosti se tím však neřeší.

Bludný kruh

U těch mladých, kteří nejsou dočasně ochráněni před hrozbou nezaměstnanosti stále delším studiem, vzniká zase jiný problém. Mladí lidé bez závazků a se spoustou volného času jsou ideálním cílem z hlediska těch, kdo provozují nejen práci na černo, ale i tvrdší formy kriminality. Zejména vztahy mezi nezaměstnaností mladých na jedné straně a rozvojem prostituce a drogového dealerství by si zasloužily hlubší zkoumání. Rozvíjí se bludných kruh, neboť v případě odhalení a postihu se stává mladý delikvent po vypršení trestu ještě obtížněji zaměstnatelný.

Mladí lidé, kteří buď nemají žádnou práci, anebo jsou odsouzeni k práci neplnohodnotné, takže je lze zařadit do kategorie pracujících chudých, se stávají velice snadno kořistí demagogických vůdců. Mají potřebu vysvětlit si životní neúspěch a velice často jsou náchylní hledat vysvětlení v identifikaci skupiny, která jejich nepříznivou situaci zavinila. Mladí nezaměstnaní zpravidla neinklinují k levici, nýbrž ke krajní pravici. Za viníka neúspěchu považují nejen cizince, etnické menšiny, především Romy, ale také odboráře a levicové i liberální politiky, kteří se podle jejich názoru starají jen o ty úspěšné.

Dlouhodobá a masivní nezaměstnanost mladých je zárukou budoucího kolapsu penzijního systému. Dnešní čtyřicátníci, kteří jsou na vrcholu kariéry, nemají příliš důvodů k jásotu. Až začnou odcházet někdy za dvacet let do důchodu, bude o jejich penzi v průběžném systému pečovat generace lidí, kterým společnost neumožnila integrovat se na trhu práce, a tedy ani řádně platit daně a pojistné. Nejistota a prekérnost jejich životní situace tak zpětně postihne i ty, kteří si dosud myslí, že jich osobně se nezaměstnanost netýká.

Převzato: ceskenarodnilisty.cz | Zdroj: e-sondy.cz | Foto: photorack.net