Americký prezident by rád zaútočil na Sýrii. K podpoře nového dobrodružství USA na Blízkém východě se zatím nemají ani členové NATO a dokonce ani tradičně servilní státy střední a východní Evropy.

Spojené státy se rozhodly zaútočit na Sýrii. V sobotu to sdělil před Bílým domem americký prezident Barack Obama. „Po pečlivém posouzení jsem se rozhodl, že USA musí podniknout vojenský útok proti syrskému režimu,“ prohlásil. Podle jeho slov jsou americké ozbrojené síly připraveny k jeho okamžitému zahájení [...]

„Naše armáda má v regionu připravené všechny prostředky a byl jsem informován o tom, že jsme připraveni zaútočit, kdykoli se k tomu rozhodneme. A na čase nezáleží. Může k tomu dojít zítra, příští týden a nebo přesně za měsíc. A já jsem připravený takový rozkaz vydat,“ neskrývá svůj válečnický elán Obama.

Poslední překážkou, která šéfovi Bílého domu brání zavelet do útoku, je slib, že formálně požádá o svolení zákonodárců. „Dnes žádám Kongres, aby světu vyslal jasnou zprávu, že jsme připraveni jednat jako jeden národ,“ prohlásil americký prezident.

Na názor mezinárodního společenství a už vůbec Rady bezpečnosti OSN, laureát Nobelovy ceny za mír ohled brát nemíní. „Rada bezpečnosti je bohužel v rozhodování kolem syrského konfliktu naprosto paralyzovaná a nechce přimět Asada k odpovědnosti,“ míní Obama.

Proto se na hlavy Syřanů dříve nebo později snesou americké bomby.

Při pohledu na eskalující situaci okolo Sýrie se jen stěží dá odolat dojmu, že Barack Obama pokračuje ve stopách Bushe mladšího. To, s jakou chutí chce současný americký prezident raketami ostřelovat Sýrii za doposud nevyšetřený chemický útok pod Damaškem, připomíná Bushův zápal potrestat Saddáma Husajna za údajné vlastnictví zbraní hromadného ničení.

Kvůli podpoře invaze do Iráku se Česká republika stala nepřímo zodpovědná za všechna zvěrstva, která ji doprovázela

Jinde →
Česko nezůstalo při invazi do Iráku stranou. Zeman i Havel ji podpořili, Špidla odrazoval

Obama ale není Bush, a i svět se za posledních deset let lehce změnil. Ukazují to nejen protiválečné nálady ve Spojených státech. Washington pro svou operaci s vypětím všech sil hledá mezinárodní podporu. Proti vojenské operaci se vyslovil britský parlament, podobnou pozici zaujala Itálie nebo Německo. Angela Merkelová moc dobře ví, že souhlas s napadením na Sýrii jí žádné body před volbami nepřidá. Spíš naopak.

Také střední a východní Evropa, která v minulosti horlivě podporovala každou americkou válečnou avantýru, nyní zastává opatrnější postoj k bombardování Damašku. Obama se stěží dočká nového tzv. Dopisu osmi – pamfletu, kterým v roce 2003 osm lídrů evropských států, mezi nimiž byl tehdejší slovenský premiér Mikuláš Dzurinda nebo český prezident Václav Havel, prosili USA zasáhnout v Iráku.

Nyní Spojené státy, místo obdivného souhlasu s chystaným „chirurgickým přesným zásahem,“ naráží v regionu spíš na nevoli. Ta zaznívá také z Pražského hradu.

„Myslím si, že v Sýrii je na jedné straně sekulární diktátor a na druhé straně náboženští fanatici vedení Al-Káidou, a z tohoto důvodu nevidím vojenský zásah v Sýrii jako přiměřený, protože to není žádná válka mezi dobrem a zlem, ale válka mezi dvěma zly,“ uvedl prezident Miloš Zeman v pořadu Partie televize Prima.

Obrátil se snad prezident Zeman zády k Západu? Ale kdeže. Česká republika je stále věrným spojencem Washingtonu. Respektive hodnot, které Spojené státy hlásají, ale zřídka je ve své zahraniční politice dodržují.

Poplácávání amerického prezidenta po zádech před další válkou má totiž i svou odvrácenou stranu: morální odpovědnost. Kvůli podpoře invaze do Iráku se Česká republika stala nepřímo zodpovědná za všechna zvěrstva, která ji doprovázela. Stejně tak na Praze leží v nemalé míře odpovědnost za současnou situaci v násilím utápějící se zemi.

Neboť, ať je bombardování sebevíc humanitární, exploze pum nerozsévá kytičky, ale smrt.

Možná, že to čeští politici pochopili. A nebo pochopili, že za svou podporu žádné hmatatelné dividendy od Západu nezískají. Proto již před dvěma roky Praha nepodpořila vojenský úder proti Libyi a nyní zastává obdobnou pozici k plánovanému zásahu proti Sýrii.

Česká republika odmítnutím podpořit americkou operaci proti Asadovu režimu neotočila své politické sympatie směrem na Východ. Atlantismus a striktní orientace na zaoceánského velkého bratra zůstává stěžejním imperativem české zahraniční politiky. Česko jen, snad konečně, zaujalo střízlivý postoj k americkým válkám v zahraničí.

Zdroj: czech.ruvr.ru