24. května 2010 tehdejší prezident ČR, Václav Klaus a představitel katolíků u nás, kardinál Duka slavnostně ve svatovítské katedrále podepsali dohody, že církev nebude požadovat po státu některé budovy a pozemky Pražského hradu. Přitom už v roce 2008 byly církví požadované budovy soudem pravomocně rozhodnuto o vlastnictví ve prospěch státu.

Přesto už 8. 8. 2013 správa Pražského hradu obdržela výzvy Dukovo Arcibiskupství k vydání majetku. Mimo jiné v případě vydání těchto budov, přestane být Pražský hrad jako sídlo českého prezidenta střežitelé jako vojenský objekt [...]

Naslouchejme dobře tomuto jednání představitelů římskokatolické církve u nás. Pro katolíky a jejich církev smlouvy platí či neplatí podle toho, jak se jim to hodí., kdykoliv jsou připraveni je porušit. To známe z historie. Všechny dohody, které kdy církev učinila například s Čechy v 15. Století, byli jen na oko. Slovy tehdejších kardinálů, slibte Čechům cokoliv, plnit nemusíme nic, nejsme zavázáni plnit dohody s kacíři. Podobně postupovali i nacisté a Hitler, ten také uzavíral smlouvy jenom, aby si zajistil na daný okamžik klid, aby je vzápětí porušil, nebo se jimi prostě neřídil. Je ale vidět, že se stále necháváme klamat touto organizací a jejich představiteli, považujeme uzavírání smluv s nimi za závazné, což je ale naše chyba, že tomu opakovaně naši státní představitelé stále věří.

Římskokatolická církve tak svým dalším jednáním jenom potvrzuje, o co ji jde: o majetky a moc. A dodejme, s mocí roste další chuť, jak nám ukazuje. Je to i symbolické, církev si už žádá budovy a pozemky Pražského hradu, obecně vžitého symbolu české státnosti. Církvi vždy šlo výhradně o moc a její zájmy. Její „svatí“ nejsou nikdo jiný, než ti, co se zasloužili nějakým způsobem o rozšiřování této moci. V 15. století usilovala o vyhubení českého národa v pěti křížových taženích. Když se to nepodařilo, musela přistoupit k jednání. Všechny dohody nebyli ale brány z pohledu církve jako závazné. Nakonec církev opět vyhlásila křížovou válku českému králi Jiřímu z Poděbrad. A tak bychom mohli pokračovat, takže dnešní jednání Duky je s jejich předchozími postupy zcela v souladu, co se divíme. Jsou v tomto opravdu konzervativní

Podle lidového přísloví platí, že kdo lže, tak krade. Kde asi tak ty své majetky, které si církve žádá, získala? Získala je prací? Když v polovině patnáctého století ji u nás téměř nic nepatřilo, kdy tedy k nim přišla? Získala je jistě svou bohulibou činností v rámci svého okupačního režimu českých zemí.

Je až alarmující, že musí ministr vnitra úřednického kabinetu zasahovat, aby nedošlo k porušení celistvosti areálu Pražského hradu z důvodů nových nároků Dukova arcibiskupství, když se jich přitom slavnostně vzdala přímo ve svatovítské katedrále?! To nevidí česká společnost a její političtí představitelé tu faleš a klam, kterým se nechává opíjet? Pokud představitelům církve nejsou „svaté“ ani slavností dohody se státem přímo ve svatostánků, co ji tedy je svaté? Její zisky a moc a dogmatiky, kterou ohlupuje lidi.

Právě nyní více než kdy jindy si potřebuje česká společnost připomínat své národní dějiny, zejména období husitství a odboj proti dogmatice a moci Římu. Za dva roky si bude české společnost připomínat 600 let od zavraždění Mistra Jana Husa a následného českého odboje proti genocidní agresi římskokatolické církve, a vidíme, že církev a její postoje k českému národu jako celku se nezměnili. Katolíkům je bližší jejich církev a nikoliv jejich vlastní národ a stát, to je známo, proto, kdo se stává katolíkem, přestává být v pravém slova smyslu i uvědomělým Čechem.

Zdroj: ceskenarodnilisty.cz