O tom i dalším píše Sudetendeutsche Zeitung, tiskový orgán sudetoněmeckého landsmanšaftu, ze dne 2.9.2013 na str.1. Nic však nového pod sluncem. KDU-ČSL je snad již od sametu velmi příchylná k „našim bývalým spoluobčanům německé národnosti“, které jsme po válce odsunuli. Odvolávky na Československou stranu lidovou a její šrámkovskou politiku jsou však zcela falešné. Lidovecká politika v době před druhou světovou válkou až do r. 1948 se kromě dalšího vyznačovala vlastenectvím a sociálním cítěním [...]

Dr. Šrámek, předseda čs. londýnské vlády stál věrně při Benešovi, republice, a to po celou dobu své politické činnosti. Stejně tak i další představitelé strany. Všichni souhlasili s odsunem Němců i s dekrety prezidenta republiky. Na všech příslušných ústavních, či jiných zákonech jsou podpisy lidoveckých představitelů. I jejich hlasy byl dr. Edvard Beneš znovu zvolen prezidentem republiky.

Brzy po instalaci Josefa Luxe předsedou strany se z ČSL stala KDU-ČSL. Lux na šrámkovskou politiku nenavázal. Ale opřel ji o vládní spolupráci s ODS a později i se stranami vyloženě pravicovými, např. s ODA, DEU a US. O vybudování kapitalismu bez jakýchkoliv přívlastků mají tedy své zásluhy i kádeuáci. To je historická skutečnost.

Podívejme se i na některé stránky činnosti této strany. Někdejší předseda KDU-ČSL, Cyril Svoboda, který byl také ministrem zahraničí, se zapsal rovněž do dějin. Díval jsem se do svých písemností a tam jsem našel článek, který byl vytištěný před několika lety. Autor, který je ze Sokolovska, píše: Pan Cyril Svoboda se nám zase zviditelnil. Paní Anděle Dvořákové, předsedkyni Českého svazu bojovníků za svobodu, kde se sdružují váleční veteráni, političtí vězni a účastníci domácího odboje, jízlivě řekl:

Paní předsedkyně, uvědomte si, že vaše biologické hodiny dotikávají a nemůžete tedy čekat od politiků ani veřejnosti nějaký zájem…

Těmito slovy otevřeně přiznal, jak si asi váží odkazu Masaryka a Beneše, těch tisíců žalářovaných, mučených a padlých vlastenců, kteří neváhali dát vše všanc v boji za svoji vlast. To nebyla věru „vybroušená“ řeč prvního diplomata ČR, třebaže díky právě jim i on mohl žít a budovat svoji kariéru.“

Autor tohoto článku se dále tázal, kdo Svobodu k tomuto výlevu zmocnil a věří, že určitě ne všichni lidovci. Jenže, jak uvádí již tehdy, před několika lety, mnozí čelní funkcionáři této strany vyvíjeli mimořádnou aktivitu na různých setkáních se zástupci landsmanšaftu, jak z Německa, tak z Rakouska. Právě dr. Svoboda jednal v Německu i s Posseltem.

Jinde →

PhDr. Jiří Jaroš Nickelli – Žádný rok sudeťáků, žádné omluvy landsmanšaftu

Český tisk i jiné sdělovací prostředky dělají chybu, když se často zaplétají do diskuzí se Sudetendeutsche Zeitung

„Je tu pořád poněkud výbušná, sopečná půda“ (Petr Pithart)

Rakouské krajanské sdružení popírá vyhnání Čechů ze Sudet v 1938

Dalším z čelných představitelů této strany, který se vyznamenal velkou vstřícnosti, u nás nezvyklou, k sudetským Němcům, je dr. Petr Pithart. Ten dr. Svobodu v jeho germanofilské politice časově předběhl. Je známo, že to byl on, kdo jako první poválečný politik vstoupil do tzv. Sudetoněmeckého domu v Mnichově a jednal s představiteli sudetských Němců, i když to popírá. Fotografie, jak jsem přesvědčen, uvedené dokazuje. Dr. Pithart se vyznamenal též jako spoluautor „velkého díla“ Podiven, v němž ve spolupráci s ještě dvěma dalšími, se snaží přepisovat naše dějiny v proněmeckém duchu.

Oba velcí kádeuáci měli zálibu zúčastňovat se odhalování různých pomníků. Dr. Pithart nechyběl v Teplicích nad Metují, kde na paměť „zavražděných Němců zločinnými Čechy“ v r. 1945, byl odhalen pomník. Dr. Svoboda zase nemohl chybět při odhalování sochy France Josefa, tuším že ve Františkových Lázních. Ale postavení pomníku dr. E. Benešovi na Hradčanech se urputně bránil. Dokonce odmítl, jak jsem informován, zúčastnit se jeho odhalení. Připomínky měl údajně i nejvyšší duchovní pastýř církve katolické. Oba jmenovaní politici dostali německá vyznamenání, Jistě si je zasloužili. Nepochybujeme o tom. České zájmy však zaplakaly.

Jistě dnešní vedení KDU-ČSL může namítnout, že dnes je již vše uvedené minulostí. Strana má čistý stůl. Jenže nová politika se dá těžko dělat se „starými funkcionáři“. A tak když nám televize ukazuje, jak srdečně si dr. Bělobrádek tiskne ruku s dr. Pithartem, jak kolem něj snaživě pobíhá Ing. J. Kasal a další známí „lidovci, pak jsem na velkých pochybách. Když však nám nový předseda KDU-ČSL zvěstuje, že s komunisty nebudou v žádné formě spolupracovat, že lustrace a církevní restituce jsou nedotknutelné, tak se dostavují vážné pochyby o čistém stranickém stolu.

Naše pochybnosti skončí v okamžiku, kdy se seznámíme s již letitou spoluprací některých předních funkcionářů KDU-ČSL s bavorskou CSU a zvláště pak se „sudetskými“ Němci, na jejichž sjezdech v posledních letech nechybí ani zástupce této strany. Nyní již víme, kádeuáci se smiřují se sudety, ale válečnou sekerou mávají nad hlavami komunistů. Tak pomáhají k upevňování rozdělení našeho národa, jež slouží vyloženě jen a jen cizím zájmům. Žádná nová politika KDU-ČSL se nekoná. Je vše doposud, až na nějaké drobnosti, při starém. Dej, Bože, aby se mezi námi objevil nový Jan Šrámek!

Autor: J. Kovář

Zdroj: ceskenarodnilisty.cz | Foto: commons.wikimedia.org