Skotsko a Katalánsko plánují referenda o otázce nezávislosti. Separatistické nálady se posílily v některých regionech Francie a Německa. Jednota Evropy, která je předmětem pýchy Bruselu, se hroutí. Komu je výhodný separatismus?

Hlasování o nezávislosti Katalánska se má konat 9. listopadu 2014. Katalánský parlament schválil Deklaraci o suverenitě již na začátku loňského roku. Avšak španělský Ústavní soud hned uznal tento dokument za nelegitimní [...]

Referendum bylo rovněž zakázáno. Avšak „vzbouřenecká“ provincie hodlá vyhlásit nezávislost jednostranně. Skotské referendum o oddělení od Velké Británie se má konat 18. září 2014. Tam to mají všechno klidnější než temperamentní Katalánci. Londýn se všemi silami snaží zmírnit vyhrocené národní problémy: povolil referendum, poskytl Walesu jistou ekonomickou samosprávu.

Který postoj je výhodnější, tvrdé „ne“ Madridu nebo neurčité „možná“ Londýna, nedá se dnes říci. Ale nejspíš se Katalánci a Skotové stanou průkopníky v evropské „přehlídce suverenit“, míní politolog Leonid Savin:

Španělsko a Velká Británie mohou jít příkladem pro ostatní národní hnutí. Mapa Evropy se bude měnit, protože není nakreslena podle etnického příznaku. V Rumunsku mají, například, obrovské území obývané Maďary. Může také dojít k pokusům o sjednocení států. Například v bývalé Jugoslávii existuje snaha o znovusjednocení Černé Hory se Srbskem.

Myšlenka eurointegrace se stala v posledních dvou desetiletích svého druhu bojovou vlajkou EU. Ale čím víc zemí pohlcuje EU, tím víc má na svém prostoru území, jež touží po nezávislosti. Komentuje politolog Konstantin Voronov:

V seznamu chybí ještě celá skupina území, jež jsou rovněž na cestě k oddělení od metropolí. Je to například největší ostrov světa Grónsko, Faerské ostrovy (oba patří Dánsku). Separatistické nálady se posílily v Padánii na severu Itálie, v španělské Baskonii, na Korsice, v Severním Irsku. Společnou pro ně je skutečnost, že se posílily právě v 21. století při evropské integraci.

Proti podobným problémům regionálních vzplanutí národního sebeuvědomění nejsou pojištěni ani takový evropští obři jako Francie a Německo. Paříži mohou způsobit nepříjemnosti kromě vzpomínané Korsiky také Alsasko a Lotrinsko. Berlín má vlastní potíže: dokonce někteří známí politici mají za to, že Bavorsko dávno potřebuje nezávislost.

Ale Brusel nemá nepříjemné pocity ze snahy národů o sebeurčení. Úředníci EU již slíbili Kataláncům, že je přijmou do unie v případě, že zvítězí nad Madridem. Stejné sliby dostali Skotové, Vlámové, kteří se chtějí oddělit od Belgie, a také obyvatelé severoitalských měst.

Podle mínění některých politologů, Brusel povzbuzuje tuto „epidemii“ separatismu. Evropští úředníci tím chtějí vzít reálné páky moci největším státům Evropské unie. V nynějším systému přijetí rozhodnutí dokážou pouze 4 z 5 evropských grandů (Německo, Francie, Velká Británie, Itálie a Španělsko) vnutit svoji vůli ostatním 23 členským zemím. Ale rozdělení těchto států na drobnější „historické“ země může značně zlepšit řízení spojené Evropy. A pak získá aparát EU konečně reálnou úlohu v celoevropské politice.

Jinde →

Regiony se chtějí odtrhnout, zůstaňme „klidní“

Balkanizace Evropy

Zdroj: czech.ruvr.ru