Postavení Polska v Evropské unii věnuje pozornost Polský slovanský výbor a vyslovil se k němu nedávno i jeho předseda Boleslaw Tejkowski. V obšírném vyjádření se mj. konstatuje, že od samotného počátku Evropskou unii v podstatě řídilo Německo, které jí čím dále tím více ovládalo a využívalo k svým nacionalistickým cílům dosáhnout ekonomickou i politickou moc v Evropě, a to i pro vrácení majetku a území odňatých po druhé světové válce ve prospěch Polska a Česka. Snadná kořist? [...]

Tato sílící činnost je doprovázena lživou německou propagandou obviňující Poláky ze záhuby Židů a ze zločinného vyhnání Němců z území, jež bylo navráceno Polsku. Jmenovitě v takové Evropské unii, globálně–kapitalistické, představující odvrácenou formu německého imperialismu, se ocitlo Polsko spolu s dalšími státy, patřícími dříve k socialistickému táboru. Polsko a ostatní slovanské státy byly přijaty do Evropské unie nikoliv jako rovnoprávní partneři západoevropských států, ale pouze jako bývalé nepřátelské státy, které se staly po rozpadu socialistického tábora snadnou kořistí pro využití.

Tyto státy byly nejen zbaveny výhodného spojenectví s Ruskem, ale také postaveny proti Rusku prostřednictvím zatažení do NATO a protiruské propagandy. Polsko, které v roce 1990 přijalo kapitalistické zřízení a vyvinulo úsilí ke vstupu do Evropské unie, bylo vysoce rozvinutou průmyslově– zemědělskou zemí, vybavenou všestrannou výrobou a vyvážející svoje výrobky do nejvíce vyspělých zemí světa. Disponovala 1,5 milionem podniků, včetně 1,3 milionu státních a družstevních průmyslových a zemědělských podniků, výroby pro zpracování zemědělské produkce.

Tisíce domů prázdných

V Polsku se plně využívalo 16 milionů hektarů soukromých zemědělských pozemků a více než 2,5 milionu farmářských hospodářství a také tři miliony hektarů státních zemědělských pozemků ve velkých státních statcích. Všichni občané měli byt a práci, měli zaručeno bezplatné vzdělání a zdravotnictví. Neexistoval problém nezaměstnanosti, ubytování a hladu.

V přechodném období a také v průběhu desetiletého členství v EU byla v Polsku likvidována většina soukromých řemeslnických podniků; Německu a dalším západním státům byla prodána za několik procent hodnoty většina bohatých ložisek surovin a také 450 tisíc státních a družstevních podniků, včetně cca 9 tisíc nejdůležitějších strategických podniků. Nejčastěji pak došlo k jejich likvidaci jako možných konkurentů Západu, ostatní byly využity pro maximalizaci zisků západních vlastníků a minimalizaci výdělků polských dělníků. Desítky tisíc komunálních obytných domů byly v četných městech postoupeny zahraničním a polským vlastníkům-spekulantům, kteří zvyšovali komunální poplatky a vyháněli obyvatele; výsledkem je, že tisíce domů je prázdných.

Ladem zůstalo ležet na 4 miliony hektarů zemědělské půdy, bylo likvidováno okolo 500 tisíc farmářských hospodářství a také 3 miliony hektarů pozemků státních zemědělských podniků, k jejichž likvidaci došlo. Z těch bylo 1 milion hektarů prodáno Německu a v plánu je prodej i dalších 2 milionů, když byl odmítnut prodej polským farmářům-zemědělcům. Téměř na polovinu klesla průmyslová a zemědělská výroba a rovněž bytová výstavba, v důsledku čehož Polsko bylo zaplaveno západními výrobky.

Co žádá rezoluce Bundestagu z 9. 5. 1998

Polsko musí platit Západu, převážně Německu 900 miliard zlotých. Německo požaduje úhradu dluhu formou polské půdy, přírodního bohatství, továren a domů, což společně s odkupem zemědělských usedlostí, lesů, jezer, energetických podniků a spojů v západním a severním Polsku Němci má přispívat německému osidlování a přesunu polsko-německé hranice na Odře a Nise na východ.

Je zapotřebí připomenout, že německý Bundestag 9. května 1998 přijal rezoluci s požadavkem adresovaným zemím-kandidátům do Evropské unie, aby bezprostředně uznaly právo Němců svobodně se usazovat v místech svého pobytu před válkou. Stále větší počet Němců požaduje navrácení majetku, který zanechali v Polsku, i když odpovídající kompenzaci dostali od německého státu v souladu s postupimskou konferencí všichni přesídlenci.

Zmenšení polské ekonomiky v důsledku likvidace zemědělských zařízení nebo pokrácení celých průmyslových odvětví, například loďařského, strojírenství a také takřka celého obchodu a veškeré bankovní oblasti zhoršilo životní podmínky národa. Do stavu bídy se dostalo 17 % obyvatel, resp. 6,5 milionu lidí, do stavu chudoby 16 % obyvatel, tj. 6,1 milionu lidí, žijících pod sociálním minimem. Hladoví 7 % lidí, což je cca 2,7 milionu, včetně 370 tisíc hladovějících a nenasycených dětí předškolního a školního věku. Ubytování ztratilo 420 tisíc lidí, nezaměstnanost dosáhla 14,5 % práceschopného obyvatelstva, tj. 2,4 milionu lidí. Do emigrace odešlo 6 milionů Poláků, převážně z řad mládeže. Pouze v Německu pracuje za nižší mzdy více než 2 miliony Poláků, tj. téměř tolik, kolik jich bylo přinuceno v Německu pracovat v době druhé světové války. Zabrání polské ekonomiky západním kapitálem vedlo k tomu, že ceny potravin, ošacení i obydlí jsou v Polsku neúměrně vysoké ve srovnání s nízkými příjmy.

Pokles nejen v ekonomice

Tato situace vedla k tomu, že došlo k propadu přirozeného růstu počtu obyvatel Polska. Přibližuje se k nulovému stavu, což při pokračující emigraci vede k nepříznivému populačnímu poklesu. Podle Evropské unie počet obyvatel Polska, který nyní činí 38.5 milionu obyvatel, by měl klesnout na polovinu.

K poklesu však nedošlo pouze v ekonomice, ale také v oblasti vzdělání. Bylo likvidováno 4600 vzdělávacích a osvětových zařízení: školních a předškolních, kulturních domů, knihoven, z nichž byla odstraněna díla vlasteneckého, historického a etického zaměření. Ve školách byla omezena výuka historie a polského jazyka, což vedlo k oslabení pocitu vlastenectví a národní svébytnosti. K tomu přispívá i mediální informační síť, kosmopolitní umění a kultura západní Evropy a USA.

Zhoršil se také zdravotní stav Poláků, došlo k zmenšení zařízení zdravotní péče a počtu pracovníků ve zdravotnictví, včetně poskytovaných služeb. Zhoršila se dostupnost lékařské péče. Polský národ oslabuje také zeslabování manželského svazku, snížením počtu narozených dětí, zbídačením početnějších rodin.

Americké a německé základny

Členství Polska v EU oslabilo bezpečnost Polska; došlo ke snížení stavu armády ze 400 tisíc na 80 tisíc mužů. Současně zde byly rozmístěny americké a německé základny Severoatlantické aliance. Polsko je vtahováno do ozbrojených akcí proti národům Afriky a Asie a také se chystají na válečné akce proti Rusku, Bělorusku a Ukrajině, pokud se je nepodaří integrovat se Západem. V Polsku se neposiluje ani polská policie, když místo ní se plánuje využít v Německu připravenou policii Evropské unie, která by společně s vojsky NATO mohla udusit narůstající protesty Poláků. Polsko v Evropské unii a v NATO se stalo arénou ostré protiruské a protiběloruské kampaně. Poláky popuzují proti Rusku a Bělorusku, s tímto cílem se falšuje historie, a to jak dávná, tak nejnovější. Rusko se snaží představit jako jediného a vpravdě největšího nepřítele Polska. Jsou sledovány dva strategické cíle: protiruské Polsko bude více svázáno s USA na akcích, které jsou připravovány proti Rusku, a antiruské Polsko bude více závislé na Německu a vydáno jemu na milost.

Evropská unie připravila Polsku tragickou přítomnost a připravuje tragickou budoucnost. Kolonizuje a rozkládá Polsko, odnímá suverenitu Polska. zbržďuje jeho rozvoj, využívá polské přírodní bohatství a levnou pracovní sílu, nezvyšuje, ale snižuje životní úroveň většiny obyvatelstva. Unie má nejen antipolský, ale i rasistický protislovanský charakter, směřující proti slovanským národům.

Pokud existují některé přednosti z členství Polska v EU, tak jsou pouze povrchní: např. modernizace drah, více různorodá výstavba ubytovacích zařízení, soustředění obchodu do velkých prodejních center. Polsko by bylo schopno je uskutečnit lépe, a to i mimo EU. Polsko se svým značným demografickým, intelektuálním, surovinovým, průmyslovým a zemědělským potenciálem mohlo by uskutečnit opravdový průnik, dosáhnout skutečný rozvoj, aniž by přitom bylo členem EU, zůstávalo by svobodným, suverénním státem v partnerském svazku s Ruskem a ostatními slovanskými státy.

Bělorusko suvérenní zůstalo

Západ prohrál svůj boj za začlenění Běloruska do EU a NATO. Bělorusko zůstalo „svobodným“ a suverénním v partnerském svazku s bratrským Ruskem. Jde o veliké vítězství Běloruska. Západ ještě vede boj o zavlečení Ukrajiny do Evropské unie a NATO. Umožnilo by to západním investorům přístup k bohatým surovinovým ložiskům a k vynikající ukrajinské půdě („černozemí“). Evropské obilnici, o které snilo už nacistické Německo. Na vstupu Ukrajiny do EU by se obohatil Západ, kterému se nedostává surovin a „černozemí“, doplatila by však na to Ukrajina. Existuje ještě jeden důvod pro přístup Ukrajiny do EU a NATO. Jde o oslabení a bezprostřední ohrožení Ruska.

Je povinností mezinárodního slovanského hnutí, v jehož čele je Mezinárodní slovanská rada a národní slovanské výbory, usilovně pracovat na uskutečňování idejí slovanského společenství jako všestranného svazku všech slovanských národů a států. To navrátí Evropě rovnováhu sil a zabezpečí pokojnou stabilizaci, dovolující uskutečnit civilizační skok našim slovanským národům.

(Z rusky připraveného materiálu Boleslawa Tejkowského přeložil Mirko Svoboda)

Zdroj: ceskenarodnilisty.cz