Poslední dva roky dává Rusko dost často najevo suveréními a jistými tahy v zahraniční politice, že je zpět. Nesměle a lišácky využívá „školáckých“ chyb svých amerických „partnerů“, díky čemuž dochází k tomu, že každým takovým úspěšným tahem postupně získává větší a větší sebevědomí, které mu po dlouhá léta chybělo. Nízké sebevědomí ruské politiky v minulosti, bylo také důvodem, proč se Rusko chovalo zdrženlivě vůči agresivní americké zahraniční politice a ledascos s jistou dávkou sebezapření přehlédlo [...]
Obrat v ruské politice nastal v roce 2011 po napadení Libye „euroamerickými zbrojnoši“, prostřednictvím kterých se měla v této Africké zemi instalovat bankovní a hospodářská demokracie po Rockefellerovsku & Rothschildovsku. Je také dobré zmínit, že před tím, než vypukl ozbrojený konflikt v Libyi, tak bylo mezi Libyjskou a Ruskou vládou uzavřeno několik velkých obchodních kontraktů které se týkaly hospodářské a vojenské oblasti.
Je nutno podotknout, že dodnes se tato „zdemokratizovaná“ země potácí ve velkých problémech, ze kterých jen tak nevybředne. Viz poslední události, které zmiňují, že v některých Libyjských městech opět dochází ke střetům mezi složkami oficiálních orgánů a rebelů.
Narůstající síla Ruské zahraniční politiky se projevila až při konfliktu v Sýrii, které hrozilo, že ji „euroamerická“ mašina „humanitárně vybombarduje“ jako kdysi Jugoslávii. Zde se již Rusko na rozdíl od Libye stačilo zorientovat a mohlo tak včas ve spolupráci s Čínou zabránit další bombardovací kampani západních „demokratů“. Co se týká výše zmíněné Jugoslávie, tak dodnes Rusko tento agresivní akt západu neodpustilo!
Dalším hřebíčkem do rakve poslušnosti Ruska vůči Americe přispěla situace na Ukrajině. Poslední události na Ukrajině, konkrétně na Krymském poloostrově, dávají tomuto měkkému ruskému chování vůči Americe vale, a to doslova. Jak tento konflikt „západu“ a „východu“ nakonec skončí, ukáže až čas. Již nyní je ale jisté, že postoj Ruska vůči Americe se razantně změnil.
V souvislosti s napjatou situací na Ukrajině, respektive na Krymském poloostrově, se objevila v „českých mediích“ zpráva, že Americký senátor John McCain opět nastolil otázku, zda-li by nebylo vhodné opět otevřít diskusi na téma umístění amerického radaru na českém území. Jak je vidět, tak USA v minulosti o účelu radaru na českém území lhali, a nejen oni, ale i „naši čeští“ radarový lobbisté. Tvrdili nám, že radar nebude „namířen“ proti Rusku ale proti Severní Koreji a Íránským raketám dlouhého doletu. K tomuto lze dodat snad jen jediné, nevěřme slepě západu a jeho propagandě ve které mu pomáhá česká, dobře placená „Elita“. Silně pochybuji, že by nás naši skorosousedé Rusové chtěli jakkoliv napadnout či pokořit, opačnému tvrzení může uvěřit snad jen naprostý naiva.
Současné Rusko je jiné než za Stalina či Brežněva, je kapitalistické a na ruské poměry celkem demokratické (jiný kraj = jiná mentalita, tento fakt musíme respektovat at‘ chceme nebo ne, o tom je demokracie). Jediné co by mohlo snad vyděsit odpůrce Ruska je fakt, že Vladimir Putin s největší pravděpodobností usiluje o obrození ruského impéria které se kdysi všemi možnými prostředky snažil západ zničit a nakonec se mu to povedlo, impérium, které bylo protipólem západu (země i magnet má dva póly).
Jinde → Clintonová: USA nepřipustí opětovné vytvoření SSSR
Současně s narůstájícím sebevědomím Ruska vyvstávají ale dvě důležité otázky: Bude nastupující Ruská dominance znamenat konec politických loutek USA ve střední a východní evropě? Dojde k restartu studené války mezi USA a RF?
♦
Na stránkách poslance státní dumy Ruské federace Jevgenije Aleksejeviče Fjodorova jsem narazil na celkem zajímavá tvrzení:
» Rusko je americkou kolonií od roku 1991
» Rusko ztratilo suverenitu v důsledku porážky ve čtyřicet let trvající studené válce s USA
» Toto je největší tajemství v Rusku, chráněné cenzurou a propagandou v médiích
» Rusko platí daň USA – 1. miliardu dolarů denně!
» Kdo je vlastníkem rublu?
» Rubl patří centrální bance, ale centrální banka nepodléhá vládě Ruské federace!
» Ruskou ústavu napsali Američané!
» Úředník amerického ministerstva zahraničí připustil, že Ústava Ruské federace z roku 1993 , stejně jako některé klíčové zákony země, napsal americký poradce
Z výše uvedeného lze snadno odvodit, že Rusko tento stav věci nebude tolerovat do nekonečna, jakékoliv změny tohoto stavu ze strany Ruska, se ale s největší pravděpodobností nesetkají s pochopením „US partnerů“.
♦
Jak můžeme pozorovat, tak rok 2014 bude nejen pro Rusko přelomový. Na konec bych chtěl jen dodat, že pokud by došlo k přímé vojenské konfrontaci mezi Ukrajinou a Ruskem, konfrontaci mezi slovanskými národy vyprovokovanou západem, tak by se také mohlo stát, že se to vše obrátí proti jim samotným. Mějme na paměti, že vždy, když ekonomicky upadali západní země, tak to nikdy slovanským národům nic dobrého nepřineslo!
Napsal: Český rozhled
Dále doporučuji k přečtení:
Jevgenij Fedorov: Rusko – Studená okupace a suverenita
Ukrajinský konflikt [Klikni]
