Současné vztahy mezi USA, EU, NATO, pučistickou vládou Ukrajiny na jedné straně a Ruskem na druhé jsou výsledkem dlouhodobě připravovaného a usměrňovaného vývoje, jak svědčí Brzezinski ve své knize Velká šachovnice.

Obnovme si v paměti:

I. „Po zániku Sovětského svazu v r. 1991 se USA staly jedinečnou skutečnou globální velmocí. Snahou části americké mocenské elity je udržet hegemonii nad světem alespoň po dobu jedné generace [...]

Aby toto úsilí se naplňovalo v uvedeném čase, musí si Američané udržet výsadní postavení v Euroasii, v níž přední experti na geopolitiku spatřují klíč k vládě nad celým světem. Západní, střední a jižní Evropa je již v současnosti celkem spolehlivým americkým geopolitickým předmostím na euroasijském kontinentě. Vztah USA k této části Evropy charakterizuje Z. Brzezinski jednoznačným způsobem:

Je krutá pravda, že západní Evropa, a čím dál tím víc i Evropa střední, zůstávají převážně americkým protektorátem, kde spojenci připomínají vazaly a poddané z dávných dob

Tento stav není dobrý ani pro Spojené státy, ani pro evropské národy. (Velká šachovnice, New York 1997, str. 65) Dále zmíněný autor dodává, že jde o vlídný protektorát. Ve Východní Asii se USA opírají o Japonsko a Jižní Koreu. Kvalitu i těchto spojeneckých vztahů lze zřejmě vymezit obdobně. Porovnáme-li tyto expanzivní odrazové můstky s nekonečnými prostory velké šachovnice, na níž se hraje o světovládu, jsou zatím stále jen skrovné. Ani veškerý velmocenský vliv Ameriky nemůže spolehlivě zajistit, aby v budoucnosti se nestaly dalšími geopolitickými velmocemi Rusko a Čína.

II. Ruská federace je již od doby svého vzniku objektem soustředěného amerického zájmu. „Záměrně přátelský postoj Západu, zejména Spojených států, k nové ruské vládnoucí elitě povzbudil prozápadně orientované ruské představitele při určování zahraniční politiky jejich země. U celého vedení posílil proamerické cítění a zároveň si získal jeho jednotlivé členy. Novým vůdcům lichotilo, že se s tvůrci politiky jediné světové supervelmoci oslovují křestními jmény a začali si bez okolků namlouvat, že také oni stojí v čele mocnosti podobné síly. Když Američané začali pro vztah Moskvy a Washingtonu razit heslo vyspělé strategické partnerství´, jako by jím posvětili nové demokratické americko-ruské kondominium, které nahradilo dřívější soutěžení.

Toto kondominium mělo mít celosvětový dosah. Jelikož typickým rysem nového ruského vedení byla neúnavná snaha prosadit se, kondominium nemělo znamenat pouze fakt, že ostatní svět uzná Rusko za rovnoprávné s Amerikou, ale i to, že žádný problém světového rozsahu se nebude projednávat či řešit bez ruské účasti nebo svolení. Přestože koncepce vyspělého strategického partnerství´vypadala lichotivě, byla zároveň zavádějící.. Spojené státy neměly v úmyslu dělit se s Ruskem o vládu nad světem, a ani nemohly, i kdyby o to stály. Nové Rusko bylo příliš slabé, vyspělé strategické partnerství´začalo vyznívat hluše, stále větší počet Rusů dospíval k pevnému přesvědčení, že Amerika si celou věc vymyslela jen proto, aby Rusko podvedla.“

Jaké mají USA představy o budoucím Rusku? Z. Brzezinski otevřeně říká, že Rusko by mělo být stabilizované, ale nikoliv příliš silné. Dále říká: „ …decentralizovaný politický systém založený na tržním hospodářství by zřejmě uvolnil tvůrčí potenciál obyvatel Ruska. Takto decentralizované Rusko by nemělo mít sklon podléhat imperiální mobilizaci. Volný svazek složený z evropského Ruska, sibiřské republiky a republiky Dálného východu by snáze mohl udržovat hospodářské vztahy s Evropou, s nově vzniklými státy ve Střední Asii i s Orientem.“ Prozápadní ekonomická a politická dominance v Rusku z tohoto i dalších důvodů zeslábla. Dočasně nebo trvaleji“?

I situace na Ukrajině pečlivě dlouhodobě připravovaná je základnou i nástrojem k tomu, aby Rusko nemohlo nejen vyrůst v další globální mocnost, ale aby se stalo mocností druhého řádu.

Západ nyní potlačuje Rusko i za pomoci neofašistické pučistické vlády na Ukrajině. Rusko se však nechce nechat šlapat.

Bude-li Západ ve svém úsilí pokračovat, širší konflikt je téměř jistý.

Ruská letadla nepřelétávají nad územím Ameriky, ale naopak. Americké vojenské jednotky, i když zatím v omezené míře, jsou na území Ukrajiny, nikoliv ruské na Kubě nebo v Mexiku. A to jsou fakta, která se nedají nijak překroutit, která však srozumitelně vypovídají o vzniklé situaci.

Autor: dr. O. Tuleškov

Zdroj: ceskenarodnilisty.cz