Přesně před 100 lety vypukla první světová válka (28.7.1914 – 11.11.1918).

Tato válka byla důsledkem dlouhodobého imperiálního soupeření světových mocností o ekonomický prostor, vliv a kolonie (ve své základní podstatě se tedy nelišila od těch budoucích). Byla vedena mezi tzv. Ústředními mocnostmi, které představovali Německé císařství, Rakousko Uhersko, Osmanská říše a Bulharsko na straně jedné a mocnostmi tzv. Dohody, což byli Francie, Velká Británie, Itálie, Carské Rusko, USA, Japonsko, Belgie, Rumunsko, Řecko, Portugalsko a Černá Hora na straně druhé [...]

Tato válka si vyžádala cca 9 911 000 mrtvých (také, což se málokdy uvádí cca 7 750 000pohřešovaných, tedy se vší pravděpodobností také mrtvých, jen roztrhaných, nebo znetvořených tak, že jejich těla se buď nikdy nenašla, nebo nešla identifikovat).

Celkem tedy zřejmě přišlo úplně zbytečně o život, nebo jinak řečeno navždy zmizelo cca 17 661 000 lidí v důsledku soupeření kapitalistických států a jejich představitelů o dominanci jedněch nad druhými.

Tyto údaje nejsou žádnou novinkou, většina lidí je zná a lidská lhostejnost nad tím co bylo, ale již není, je nezměrná. Málokdo se zamyslí nad tím, co k této válce vedlo, jaký panoval v zemích, které je rozpoutali, politický systém, nebo kdo za tím vším stál a měl z této války prospěch a zisk.

To, že válka nakonec skončila vítězstvím států Dohody, ví také téměř každý. Že skutečnými vítězi však byli nadnárodní korporace a bohatí průmyslníci, si však již odvodí málokdo.

Vlastníci velkých zbrojovek, továren na textil a dolů totiž měli obrovské zisky, lhostejno na jaké straně a v kterých zemích se v této válce nacházeli.

Tyto podniky, které v různých ve válce znepřátelených státech tolik vydělávali na lidském utrpení a smrti, spolu totiž spolupracovali (mnohdy měli dokonce stejné majitele, nebo patřili rozvětveným průmyslnickým rodinám, žijícím v několika zemích), a měli mezi sebou tajné kartelové dohody.

Díky těmto dohodám umřelo ještě mnohem více lidí, než bylo nutné, protože tito lidé záměrně prodlužovali válku za účelem zisku.

Pro ještě větší zbohatnutí, již tak velmi bohatých lidí, tedy umírali obyčejní poctiví pracující, kteří byli nahnáni do války jako zvěř, jako pouhé položky a čísla v nestvůrném krvavém kšeftu tehdy právě vznikajících nadnárodních korporací.

Dejme si sem teď jeden konkrétní případ:

Doly na železnou rudu potřebnou na výrobu zbraní a střeliva, se tehdy nacházeli v Briey-Thionville na hranicích Německa, Francie a Lucemburska.

Vlastnila je Německo-Francouzská rodina Wendelů. Na začátku války ovládala doly Francie. Tato pánev představovala v roce 1914 místo, odkud pocházela velká část evropské produkce železné rudy. Její obsazení Německými vojsky znamenalo, že státy tzv. Ústředních mocností budou mít dost rudy na vedení války, přesto se tomu Francie nesnažila zabránit.

Francouzský generál Verraux po válce prohlásil, že dostal těsně před válkou v zapečetěné obálce rozkazy, které mu v případě mobilizace a vypuknutí války přikazovali vydat doly bez odporu Němcům, (což mělo prodloužit válku a přinést tak zisky výrobcům děl a dalším průmyslníkům vydělávajícím na smrti a utrpení lidí).

V průběhu samotné války pak ředitel dolů poslal tajně dopis francouzskému senátoru Bérengeru, kde ho nabádal k akci, protože pokud by Francouzi doly znovu obsadili, Němcům by zbyla jen malá zásoba méně kvalitní rudy z Pruska (zbrojní výroba Německa by se téměř zastavila a Němci by nemohli dále vést válku).

Francouzský štáb i prezident byli o těchto skutečnostech informováni, přesto odmítli jakoukoli ofenzívu mířenou na tyto doly. Dokonce zakázali jakékoli bombardování těchto dolů, nebo vlaků s rudou směřujících z této oblasti do Německa!!!

Několik odvážných francouzských letců tyto příkazy neuposlechlo a pár bomb v této oblasti shodilo, za což byli přísně potrestáni. Lze s jistotou říci, že nebýt těchto tajných dohod mezi průmyslovými kartely a podplacenými politiky, skončila by válka mnohem dříve a ztráty na životech by byli mnohem menší.

Každá smrt vojáka, nebo civilisty kulkou, nebo dělostřeleckým nábojem z německých zbraní, vyrobeným z rudy vytěžené v těchto dolech, padá na vlastníky dolů, průmyslníky a úplatné politiky, kteří takto vydělávali krvavé peníze bez ohledu na lidské životy.

Toto je však pouze jeden příklad z mnoha. Od té doby na základě podobných dohod mezi oligarchy, bankéři a korporacemi zemřelo mnoho milionů dalších nevinných lidí.

Co je na celé věci snad úplně nejhorší, je, že jména těch oligarchů vlastnících tyto nadnárodní korporace a banky jsou pořád stejná.

Copak se lidé nikdy nepoučí a budou pořád ochotně nastavovat své krky a umírat jen proto, že se některá z těchto mocných rodin náhodou nepohodne s druhou?

Jediná válka, která by měla v dnešní době smysl, by byla taková, která by byla vedena k vybudování nezávislé národní ekonomiky a anulování vlivu těchto v drahých oblecích se naparujících vrahů, kteří jsou ve skutečnosti zodpovědní za 99% bídy a utrpení na celém světě.

Autor: Ladislav Kašuka

Foto: commons.wikimedia.org