Začalo to roku 67 př.n.l., když se blízko řeckého ostrova Antikythera potopila římská loď. Ta byla nalezena v roce1900 sběračem mořských hub Stadiatosem a už v roce 1902 byl objeven kamenný artefakt, na kterém si archeolog Spyridon Stais povšiml ozubeného kolečka.
Další pátrání objevilo asi 70 silně zkorodovaných úlomků ozubených koleček, číselníků, ručiček a dřevěno-měděné schránky popsané řeckými nápisy. Bronzové soukolí bylo až příliš zkorodováno [...]
Rekonstrukce proběhla na základě rentgenového záření. Pomocí moderní počítačové rentgenové tomografie a vysokého rozlišení při skenování povrchu, tým pod vedením Mika Edmundseho a Tony Freetha na Cardiff University nahlédl do zkorodované struktury artefaktu a přesně lokalizoval bronzové úlomky. Vznik přístroje datovali do let 150-100 př. n.l. Celkově měl přístroj 37 ozubených koleček, pomocí kterých se mohl sledovat pohyb Slunce a Měsíce, předpovídat zatmění či nepravidelnosti oběžné dráhy Měsíce kolem Země, které objevil ve 2. století př.n.l. astronom Hipparcus Rhodos. Později byl přístroj znovu rekonstruován.
Záhada, která je „jen“ senzačním objevem
Není pochyb o tom, že staří Řekové měli astronomické a matematické znalosti. Je ale překvapující zjistit, že měli schopnost postavit velmi důmyslný mechanismus. Byly zde totiž použité diferenciální převody, o nichž se dříve věřilo, že byly poprvé užity až v 16. století. Úroveň miniaturizace a složitosti jeho částí se vyrovná hodinám konstruovaným v 18. století.
Malou záhadou ale zůstává, kam se tato zařízení ztratila, neboť žádná civilizace na světě nevyrobila zařízení stejně složité po následujících tisíc let. Je navíc pravděpodobné, že tento strojek nebyl jediný. Už Cicero se zmínil o „zařízení, které nedávno sestrojil náš přítel Poseidónios, které s každou otáčkou napodobuje tytéž pohyby Slunce, Měsíce a hvězd.“
Více: http://www.guardian.co.uk/science…
Zdroj: inuru.com