Vstoupili jsme do NATO v době, kdy jeho letadla se již houfovala k náletům na Srbsko a Černou Horu. Bombardování území těchto států (k přeletům svazů letadel nad našim územím jsme dali chtě nechtě souhlas snad až na úplně poslední chvíli) signalizovalo vstup do nové doby.

Epocha hrubého porušování mezinárodního práva, mezinárodních dohod tehdy viditelně odstartovala. Amerika, která se cítila být vítězem ve studené válce se SSSR, hodlala se stát jedinou ve světě rozhodující velmocí a bez rukaviček prosazovat své vlastní zájmy [...]

S unipolárním viděním světa přišla i víra v nastávající americké století. Co všechno přinesla? Ze západní Evropy se stal, jak napsal ve své knize „Velká šachovnice“ Z. Brzezinski, mírný americký protektorát, který se šířil dále do střední a východní Evropy. I my, Česká republika, tedy máme amerického protektora.

Americké války v Iráku, Afghánistánu, v Libyi, a i jinde, v některých dalších případech šlo jen o kratší vojenské zásahy na různých místech světa. A tak se nám začal měnit svět před očima, byl stále méně bezpečnějším a stále více macechou pro snad miliardu chudých, vyděděných, kteří umírali hlady, na následky hladu. Španělští jezuité vydali publikaci o sociálních poměrech světa a přišli k šokujícím závěrům. Denně umírá hlady 35.000 dětí. A své poznatky korunovali tvrzením, že takto je nastavený náš současný hospodářský systém,je krutější, něž kterákoliv válka předtím.

Nesdílím přesvědčení, že šířit svobodu a demokracii, i další euro-atlantické hodnoty, ve světě je možné bombardováním a agresí. Zastávám stanovisko, že o otázkách války a míru může rozhodovat a rozhodnout pouze Rada bezpečnosti OSN. Ostatní ozbrojené vpády na cizí území nejsou, jak jsem přesvědčen, nějakou misí, ale útočnou válkou, agresí.

Na jedné straně státy lily ročně stovky miliard na zbrojení a války, na druhé straně nebylo ani dost chleba pro chudé. Ti pak umírali. Není již tento fakt sám o sobě porušením lidských práv? Každý člověk má přece právo na důstojný lidský život. A my jsme konfrontování denně s lidskou bídou a umíráním.

Dnes NATO společně s USA stojí za krvavou bilancí posledních měsíců na Ukrajině a hlavně jejím jihovýchodu. Jejich tanky jsou téměř na hranicích Ruska, ale přesto je RF podle nich agresorem a oni obránci míru. Z Ruska se vytváří, za pomocí neúnavné služby médií, jež jsou služkou politiky, nepřítel. Vyšší výdaje na zbrojení, zavedení povinné vojenské služby, hromadění vojenského materiálů a vojáků v blízkosti ruských hranic se musí nějak zdůvodnit. A tak média, rozporu se skutečností, Rusko vykreslují jako nepřítele. A smrt již nyní má žně, každodenní a bohaté. Svět je v úzké uličce. Dostáváme se postupně až k samému prahu jaderné války. Doufejme, že ho nepřekročíme.

Nyní je doba, abychom se zamysleli nad tím, jak dál. Jelikož jediným skutečným suverénem v republice je lid, pak tento by měl rozhodnout přímým hlasováním o tom, zda v NATO zůstaneme, či vystoupíme. Jeho rozhodnutí by mělo mít imperativní charakter. Žádný ústavní orgán republiky by jej nemohl změnit. Na ústavní zákon o referendu čekáme již přes 20 let. Právo přímo rozhodovat v nejdůležitějších otázkách je právem lidu, je právem nezcizitelným. Nikdo jej nesmí lidu odpírat.

Autor: Dr. O. Tuleškov

Pozn. Český rozhled: Titulek článku byl oproti původnímu mírně pozměněn

Zdroj: ceskenarodnilisty.cz