Jedna z možností je již delší dobu pomalu ale jistě využívaná. Je třeba jej rozdělit na samotné Čechy, dále pak Moravu a Slezsko.

Všimněte si, jak často se mluví o Čechách, Moravě a Slezsku, Již německý protektorát v letech 1939-1945 byl vykonáván nad Čechami a Moravou, jak zněl jeho oficiální název. Slezsko patřilo v té době Velkoněmecku [...]

Velmi důsledně a dokonce snad nejen jako první, ale i naprosto soustavně mluvila o tomto chystaném dělení německá menšina v ČR. Dlouho svou střechovou organizaci Němci nazývali Zemské shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Samozřejmě Moravané mají postupně zaujímat protičeská stanoviska, Češi pak vůči Moravanům obranná a vztah trvající celá staletí, se může časem uvolňovat. Začne to zcela nevinně vyvěšováním moravských praporů, jak se nyní již děje, či jinými samozřejmě jen dobře míněnými skutky.

Pak je zde ještě zbytek Slezska, který nám zůstal poté, když Marie Terezie prohrála jeho valnou část ve válkách s Pruskem.

Záhy se již může hrát o Slezsko dvojím způsobem. Mluvme však pouze o jednom, který se jednoty našeho států dotýká. Podněcovaný a trpělivě ošetřovaný slezský patriotismus již šilhá po slezské hranici, která by vedla až někam k Olomouci. A i to by mohl být důvod na zahájení verbální války slezsko-moravské. Ten druhý způsob je dalekosáhlejší a týká se oslabení i polského státu. Ano, ve prospěch němectví!

Demontáž českého státu by těmito směry mohla dále pokračovat až k vyhrocení. Důsledky se sami nabízí.

Zatímco když my mluvíme o Němcích, nevypočítáváme všechny jejich kmeny, počínaje Bavory a konče Sasy či ještě dalšími. Pod pojem Němec se vší samozřejmostí zahrnujeme všechny Němce bez rozdílu jejich kmenové příslušnosti.

Pokud jde o Čechy, pak výčet často je doplňován o Moravany a Slezany. Když se svého času ptali Himmlera, zda je dobré uznávat další a další slovanské národnosti, jednoznačně odpověděl, že ano. Čím více takových nárůdků bude, tím větší slovanská tříšť vznikne a slovanský svět bude možné lépe ovládat. Po válce nám tuto praxi násilnicky předvedli v Jugoslávii, jíž rozbili na několik malých, zdánlivě lehce ovladatelných státečků.

Zatímco Německo prošlo sjednocovacím procesem, ČSFR pak opačným vývojem. Československý stát byl rozbit. Ale to ještě určitým vnějším silám nedostačuje. Je třeba, jak také tlačí, ještě dále demontovat zbytkový český stát na další části.

Podívejte se na mapu střední Evropy. Čechy jsou vklíněné do germánského světa. Celé německé generace již dávno toužily o překonání tohoto stavu. Germanizovat Čechy a jejich prostor je nejen dávným snem určitých velkoněmeckých sil ve SRN, ale i jejich současným přáním.

Sudeti v tomto procesu hrají svou „jedinečnou“ úlohu. Vytrubují společně se sudetomily, že pohraničí patří k Německu. Nemusí jit hned v první fázi o změnu hranic. Stačí, když uznáme, že mají právo na vlast jako národnostní skupina a tedy také právo na sídlení území. Teprve poté mohou být vzneseny požadavky na sebeurčení sudetů, kteří by pak se mohli se „svým sídelním územím“ po plebiscitu odtrhnout od oslabené republiky a připojit k Německu. Samozřejmě by se dovolávali práva národů na sebeurčení, i když zcela falešně a v rozporu s mezinárodním právem.

Zdá se vám to nemožné? Mně také! Ale právě na takovýchto a podobných scénářích se podle mého názoru pracuje, a to dlouhodobě a důkladně, i když zatím horko těžko se viditelně prosazují

Nyní jde o to, zda česká vlastenecká fronta bude dostatečně silná, aby předmětné procesy zastavila a negovala. Budeme-li schopni spolupracovat, bez ohledu na to, zda někdo patří k pravici a někdo je levičák, na obraně našich státních a národních zájmů a nenecháme-li se rozvrátit, pak naši státnost i národ uhájíme.

Ano, celou problematiku jsem záměrně velmi zjednodušil, aby základní rysy probíhajících procesů, některé se odvíjejí ne zcela viditelně, jsem mohl naopak zvýraznit. Představil jsem vám obraz „umělcem času “ dosud nedopracovaný. Jeho základní tahy nám již dílo přibližují. Sám život, probíhající i nové probouzející se střety různých uskupení a sil, včetně těch zahraničních, označovaných někdy za protektorátní, jindy za koloniální, vznikající obraz dopracuje. Musíme být u toho a mít rozhodující slovo! Je to pochopitelné! Jedná se o nás, o naši budoucnost..

Autor: Dr. O. Tuleškov

Zdroj: ceskenarodnilisty.cz | Foto: vlast.cz