Pokročilé stádium diskusí v kruzích zahraniční politiky USA, o uplatňování stále agresivnější politiky vůči Číně, bylo odhaleno nedávným vydáním mrazivé zprávy pod záštitou vlivného Council on Foreign Relations.

Pod názvem „Revize Velké americké strategie vůči Číně,“ není zpráva nic menšího než agenda pro válku. Autoři jsou Robert D. Blackwill a Ashley J. Tellis, oba mají úzké spojení s americkým ministerstvem zahraničí a různými americkými think tanky zahraniční politiky [...]

Zpráva cituje publikace vydané během druhé světové války definující „grand strategy“ (velký plán) jako to, co „integruje politiku a vyzbrojování země, nasazení kterého resortu do války je buď zbytečné nebo má maximální šancí na vítězství.“ To je ne pouze koncept pro válku, ale „nezbytná součást politiky vlády za všech okolností.“

Ústředním tématem této zprávy je, že americká globální dominance je ohrožena vzestupem Číny a tento proces musí být zvrácen ekonomickými, diplomatickými a vojenskými prostředky.

Je příznačné, že na začátku zprávy, její autoři citují metodický dokument Pentagonu o obranném plánování z roku 1992, vytvořený v důsledku rozpadu Sovětského svazu, který trval na tom, že americká strategie se musí „přeorientovat na bránění vzniku jakékoliv potenciálního budoucího globálního konkurenta. “

I když tvrdí, že Čína má „velkou strategii“ pro regionální a nakonec globální nadvlády, autoři jasně považují hrozbu pro pozice USA jako vyplývající z hospodářského růstu Číny v současném světě.

Tato analýza připomíná stanovisko vedoucího úředníka britského ministerstva zahraničí Eyre Crowa, pocházející z počátku roku 1907, o dopadu vzestupu Německa na Británii. Crowe došel k závěru, že bez ohledu na záměry vůdců, ekonomická expanze Německa sama o sobě představuje hrozbu pro britské impérium. O sedm let později to byly dvě hlavní síly ve válce.

Čína není imperialistická síla, jako bylo Německo, ale jeho velký ekonomický růst oslabuje pozici USA.

Ve zprávě se uvádí: „Vzhledem k tomu, že americká snaha o „integraci“ Číny do liberálního mezinárodního řádu nyní generuje nové hrozby prvenství USA v Asii by nakonec mohla vést k následné výzvě globální americké moci, Washington potřebuje velkou strategii vůči k Čína, která se soustředí spíše na vyvažování vzestupu čínské síly, než pokračování ve spolupráci při jejím získávání převahy. “

Opakování politiky studené války založené na „blokádě“ není možné, protože ta byla založena na vnucení soběstačného rozvoje Sovětskému svazu, zatímco hospodářský růst Číny je spjat s ekonomickou globalizací a integrací Číny do světových trhů.

Svým způsobem je toto tvrzení přímým potvrzením marxistické analýzy, že původ válek spočívá ve způsobu fungování samotného kapitalistického systému. Čína působí v rámci globálního trhu, ustaveného v neposlední řadě ze strany Spojených států, ale tato integrace sama o sobě podkopala prvenství USA.

Ve zprávě se uvádí: „americká podpora pro vstup Číny do globálního obchodního systému se vytvořila trapné situaci, ve které Washington přispěl k urychlení hospodářského růstu Pekingu a, v důsledku toho zrychlil růst svého geopolitického soupeře.“

V souladu s tím, jako základní prvky americké „velké strategie,“ autoři kladou velký důraz na hospodářské otázky. Jako součást plánu na „oživení“ ekonomiky by USA měly:

„Vytvořit nové obchodní vztahy v Asii, které vyloučí Čínu, zmodernizovat účinné nástroje k řešení problému s Čínou s širším využíváním geo-ekonomických nástrojů v Asii i mimo, a ve spolupráci se spojenci USA a podobně smýšlejícími partnery, vytvořit nové technologie kontrolního mechanismu proti Číně.“

Trans Pacific Partnership (TPP), které v současné době vylučuje Čínu, pro které se nyní Obama snaží rychle vyjednat podporu od Kongresu USA, je považováno za nezbytné. Selhání by „vážně oslabilo“ grand strategy USA.

Zaměření zprávy na základní ekonomické otázky v žádném případě neznamená žádné oslabení vojenských prostředků. Naopak, autoři vyjmenovávají podrobná opatření, a to jak pokud jde o americkou politiku, tak tu, kterou je třeba zajistit od spojenců v regionu.

Vztah s Japonskem zaujímá první místo. Návrhy ve zprávě zahrnují rozšíření bezpečnostního vztahu USA-Japonsko, aby zahrnovaly celou Asii, modernizaci japonské armády, zkoordinování s Japonskem pro strategie, jako jsou masivní útoky námořního letectva na vojenská zařízení v pevninské Číně, a zintenzivnění japonské spolupráce na protiraketové obraně (BMD). Anti-raketové systémy jsou považovány za životně důležité pro strategie prvního úderu, které si kladou za cíl učinit odplatu nemožnou.

S ohledem na Jižní Koreu, zpráva volá po zvýšení kapacity BMD, stejně jako po komplexní strategii vyvíjenou s Japonskem, pro „změnu režimu“ v Severní Koreji.

Austrálie je považována za „jižní kotvu“ amerických vztahů v Pacifiku. Zpráva vyzývá k použití námořní základny Stirling v západní Austrálii na podporu „US námořnictva ve struktuře ozbrojených sil v regionu.“ USA a Austrálie by měly zavést nepilotovaný dohled na australských Kokosových ostrovech v Indickém oceánu a „obě země by měly spolupracovat, aby rychleji identifikovat potenciální australské příspěvky k protiraketové obraně. “

A seznam pokračuje. Indické jaderné zbraně musí být viděny jako „aktivum“ v současné rovnováze moci, a vojenská spolupráce USA-Indie by se měla zvýšit. Role Indonésie ve společných vojenských cvičeních, musí být rozšířena, námořní cvičení s Vietnamem zintenzivnit a Filipíny musí vyvinout celou řadu obranných schopností.

Na politické frontě zpráva vyzývá k posílení důvěryhodných strategických vztahů a partnerství po celém regionu Indo-Pacifiku, které zahrnují tradiční americké spojenectví, ale jdou dále. Zastává posílení asijských států“, jejich schopnost vyrovnat se s Čínou nezávisle“ a vybudování nové formy vnitroasijské spolupráce, jasně zaměřené proti Číně, které vždy nezahrnují USA, ale systematicky je podporují.

Po podrobnostech těchto opatření proti Číně na ekonomických, vojenských a politických frontách zpráva uvádí, že USA musí povzbudit „diplomacii na vysoké úrovni“ s Čínou, aby „zmírnily neodmyslitelné hluboké napětí“ a „ujistily spojence a přátele USA v Asii i jinde, že jejich cílem je vyhnout se konfrontaci s Čínou. “

Zdroj tohoto do očí bijícího rozporu spočívá v neméně významné součásti amerického válečného útoku na ideologické frontě. Účelem „diplomacie na vysoké úrovni“, a dokonce i možných společných postupů s Čínou v některých otázkách, je vyrábět propagandistické lži, že příčinou války bude chyba amerického nepřítele – v tomto případě čínské sebevědomí a agrese. Tato lež byla hlavní při zahajování vojenské aktivity USA na konci 19. století, stala se od té doby zbraní imperialismu.

Ve skutečnosti, zpráva sama výslovně vylučuje jakékoliv partnerství s Čínou. V závěru, autoři uvádějí:

„Není zde žádná reálná vyhlídka na budování základní důvěry,“mírového soužití“ , „vzájemného porozumění“ , „strategického partnerství“ , nebo „nového typu vztahů mocností“ mezi Spojenými státy a Čínou.“

Vydání této zprávy USA a její jasný válečný podtext podtrhují nutnost rozvoje socialistické strategie proti válce pro mezinárodní dělnickou třídu. To bude v centru pozornosti při zítřejším May Day Online International Rally (mezinárodním shromáždění) svolaném Mezinárodním výborem Čtvrté internacionály.

Pro České národní listy přeložil P. Rejf

Nick Beams, Global Research, 04.05.2015 – (http://www.globalresearch.ca/us-grand-strategy-for-…/5447201)

Zdroj: ceskenarodnilisty.cz