V poslední době slyšíme od politiků a funkcionářů tradičních stran výhradně neustálé ujišťování, že migrace jiných etnik do Evropy, ať již vyvolaná jakoukoli příčinou, neznamená nic významného pro změny na starém kontinentu.

Ba co více, jsme neustále ujišťování, jak politiky některých vlád, tak samotnou věrchuškou Bruselu, že migrace je vlastně něco positivního, něco přínosného, něco obohacujícího údajně přestárlou, rozloženou a všestranně nemocnou Evropu [...]

Evropa v jejich pojetí je fenoménem podobným stavu staré Osmanské říše, která bývala nazývána „nemocným mužem Bosporu“. V těchto profesních blábolech politikům nahrávají na smeč významně mnohá média a tzv. think-tanky, placené většinou velmocenskými kruhy, jež si takovou politiku přejí. Ve skutečnosti je pravdou opak.

Co představuje masová migrace pro Evropu a pro naše země?

Přívlastek masová je nutný, neboť jak již správně konstatovali profesor Klaus a doktor Weigl v knize Stěhování národů s.r.o. (Olympia, Velké Přílepy 2015), rozměr masové migrace je totálně odlišný od rozměru migrace individuální. Masová migrace má totiž – podobně jako při jakémkoli historickém stěhování národů – rozměr OKUPACE daného území. A nutné srážky s původním obyvatelstvem. Pochopitelně narazíme na námitky, že žádná taková okupace se nekoná, že dosavadní migrace představuje jen včleňování uprchlíků před kataklyzmaty válek, ekonomických a přírodních kolapsů, kteří v žádném případě – nedej Bůh ni hmota! – neohrozí dosavadní evropskou společnost. Tyto námitky jsou naprostý blud.

Veškeré srovnávání současné migrace s historickým příklady z nedávné minulosti kulhá na obě nohy. Nelze srovnávat exulantské exody emigrantů roku 68, exody Řeků, Vietnamců, se současnou okupační vlnou valících se neustále z Předního Východu a z Afriky na jihovýchod a jih Evropy. Rozebírat totální neschopnost a zejména politickou nevůli Evropské unie k zásahům řešícím tuto okupaci by bylo nošením dříví do lesa.

Co tedy probouzí – vedle této katastrofální neschopnosti Unie – tak velké migrační obavy všeho občanstva staré Evropy? Odpověď je tragicky jednoduchá. Vraždy, vraždy a ještě jednou vraždy. Je zcela lhostejné z jakého důvodu vraždí příchozí nebo potomci příchozích, a je ještě lhostejnější, jakými idiotenargumenty toto politici a medialisté omlouvají a zdůvodňují. Fakt zůstává faktem.

Životy zavražděným v Paříži, v Nice, v Německu a v jiných evropských místech nikdo nenavrátí – a zejména jim je nenavrátí pokrytecké lkaní politiků, kteří navrhují jako „řešení“ setrvávání v dosavadní hňupské nečinnosti a podlézavosti agresorům.

A protože naši občané nechtějí toto vraždění ani v Praze, ani v Ostravě ani v Teplicích, ani nikde jinde na tomto území, proto mají oprávněné obavy, a proto jim to páni Bělobrádkové ,Sobotkové, Kalouskové ani Fialové nevyvrátí svými politickými ekvilibristikami, v podstatě profesními bláboly. Jediný ze současných vládních politiků, který alespoň vyvíjí nějakou konkrétní snahu o zabezpečení občanů, je podle mne pan ministr vnitra Chovanec, přičemž jeho koaliční partneři mu profesionálně jen házejí zhusta klacky pod nohy…

Kalouskovské žvanění o „policejním státě“ totiž občany ani v nejmenším nezabezpečí. A jediný činitel vlády,který nazval věci pravými jmény a navrhl různé alternativy, je podle mne pan prezident, rovněž zuřivě nenáviděný kavárenskými povaleči a placenými thing-tanky zahraničních sponzorů.

Je třeba skončit s licoměrným rozlišováním typů teroristů, s psychologizováním a škatulkováním motivů a s vysvětlováním, že ten vraždil,protože byl frustrován a onen že vraždil z ekonomických příčin, a konečně další že vraždil z důvodů ideologických – přičemž se nikdy nesmí zmínit politicko korektně zakázaný fenomén náboženské nenávisti! Vraždy zůstávají jako temná neřešená skvrna na tváři evropského práva, kultury, civilizace.

Z evropské problematiky přejděme k naší – i když jsou obě nedělitelné jako spojené nádoby. I naše republika není isolovaným ostrovem – jako si kdysi libovali Britové a nazývali to dokonce „splendid Isolation“ („výtečná isolace“).

Zatímco expresident Klaus a president Zeman uznávají veškerá risika migrace a varují a předkládají určité alternativy, z úst zastánců migrační politiky, se neustále linou jen nesmysly o jakési užitečnosti a obohacení, které se v poslední době pro svůj logický idiotismus a naprostou neprokazatelnost stávají předmětem lidového šibeničního humoru.

Zásadní metodologická chyba obhájců migrace spočívá ve ztotožňování přínosu individuálního exulanta s masou migrantů. Může-li býti příchod syrského vědce či lékaře přínosem pro naše zdravotnictví, nemůže to být příchod kočovného nomáda ovládajícího kalašnikov, výbušniny, nebo chov velbloudů. A je faktem, že oněch nomádů mohou být statisíce, kdežto lékařů či řemeslníků jen počty na prstech obou rukou (jsem-li optimistou).

Pak se nedivme oprávněným obavám rodičů o své dcery, zvláště po násilných útocích na ženy v Německu, Švédsku ,Finsku a Anglii. A opět je úplně lhostejné, jaké byly motivy útočníků. Útoky se prostě staly a nelze už je zamlčovat, jak se o to dlouhodobě snaží média, placená chlebodárci této politiky. Přitom všem veškeré výklady oficialit vzbuzují jen nevíru, posměch a nepřátelství.

Z tohoto úhlu pohledu veškeré promluvy většiny předáků politických stran jako je KDU, TOP, ODS a ČSSD u občanů obvykle vyvolávají dojem sluníčkového omlouvání a okrašlování migrace. Proti nim stojí ona fronta politiků, jež představují u nás páni presidenti a některá oposiční hnutí, u bratří Slováků například premiér Fico, v Uhrách pan premiér Orbán, někteří polští a rakouští politikové. Žádný skutečný dialog mezi oběma frontami se de facto nevede. Prostor zhoršují média pravidelnou podpásovou palbou na kritiky migrační nepolitiky.

Za této situace pak prohlášení našich vrcholných politiků, jako premiéra Sobotky – jenž se již naprosto historicky znemožnil vítáním sudeťáků jako údajných spojenců! – působí jako projev živých politických mrtvol, absolutně nevolitelných pro běžné občany, a zejména pro příslušníky vlasteneckých organizací. Stejné platí v případě madam Langlšádlové, pro niž je podle jejich vyjádření největší hrozbou Rusko, proti němuž by byla ochotna vést snad i jadernou válku. A mohli bychom pokračovat dál řadou příkladů – od občana knížete až k panu Kalouskovi.Takže násilnosti migrantů ji, jak se zdá, je nechávají celkem v klidu, i když se v poslední době snad ferdyšovsky obrací. I tyto obraty jim vystavují kartu naprosté nedůvěryhodnosti.

Je paradoxem určitých „tradičních“ stran, že své myslící politiky ponechávají v roli exotů či nežádoucí opozice. Tak je tomu třeba v případě pana hejtmana Haška, kterého zakopávají někteří vlastní straníci, nebo pana poslance Foldyny. Potřebujeme politiky jasně vidící problém, jak jsou například pan senátor Doubrava, pan poslanec Okamura, pan Lidinský, a někteří poslanci „strany politického ghetta“ KSČM. Tito politikové nabízejí různé alternativy a ne jen chlácholivé náplasti, jako pan premiér a kupříkladu lidé KDU a TOP (u KDU vidím jedinou čestnou výjimku rozumného poslance pana Zdechovského, ale vedení je dle mne katastrofou). Závěrem tolik – postoje uváděných stran k migraci vedou tyto strany na politické smetiště, do zátok zapomenutí a do onoho salonu odmítnutých, pro který předválečná Praha našla vtipný název „U politické mrtvoly“.

Postscriptum – právě jsme se dočetli v MF Dnes v příspěvku M. Vodičky, že věrchuška Unie vydává nový dekret či ukaz, čili universál (jako na Ukrajině), že chudé státy společenství mají platit na migranty daleko více než státy bohaté, aby bylo dosaženo „spravedlivé tíže nákladů“, jež nesou prý doposud bohatší státy (?!). Není tato absurdita jen prostým potvrzením výše řečeného? To ať laskavý čtenář posoudí sám.

Autor: Jiří Jaroš Nickelli

Zdroj: ceskenarodnilisty.cz