„V dnešní době musí lidé bojovat, aby mohli žít a často aby mohli žít nedůstojným způsobem. Jedna z příčin této situace spočívá dle mého názoru v našem vztahu k penězům a v tom, že respektujeme jejich moc nad našimi životy a nad životem naší společnosti. …Uctívání zlatého telete z dávných časů nalezlo svůj model v podobě kultu peněz a diktatury ekonomiky. Rozsáhlá finanční a hospodářská krize tyto rozpory ještě zdůraznila a především redukovala člověka a jeho lidskou perspektivu pouze na deficitní představu jedince – konzumenta [...]

Co je ještě horší, že se dnes pohlíží na člověka stejně jako na konzumní zboží, které je možné využít a zase odhodit. Zahájili jsme epochu „vezmi a odhoď“. Tato tendence, která je podporována, se odehrává jak na úrovni jedince, tak na úrovni celé společnosti. V těchto případech je solidarita – poklad chudých, považována za něco kontraproduktivního k logice světa financí a ekonomiky.

Zatímco příjem minority exponenciálně narůstá, musí jí tento nárůst zaplatit většina. Tato nerovnováha vyplývá z ideologií, které považují trhy a finanční spekulaci jako něco objektivně daného, absolutně autonomního a současně zpochybňují právo státu na kontrolu.

Byla vybudovaná nová, neviditelná a mnohdy virtuální tyranie. Tyranie, která vytváří své vlastní asymetrické a neodvolatelné zákony a pravidla. Nadto zbavuje politika státního zadlužování a úvěrová politika země možností se ekonomicky rozvíjet a obyvatelstvo je zbavováno skutečné kupní síly. K tomu se připojuje celosvětově rozšířená korupce a egoistické úniky od placení daní, které nabralo celosvětově nových dimenzí.

Touha po moci a majetku se stala neomezenou

Je potřeba reforma financí podle etických principů, která následně umožní reformu ekonomiky, ze které budou profitovat všichni.

K tomu je ale nezbytná odvaha ke změně postoje politicky odpovědných činitelů. Proto je vyzývám, aby přijali tento úkol s rozhodností a s dlouhodobou vizí, s ohledem na jejich zvláštní situaci.

Peníze tu jsou proto, aby sloužily, nikoliv aby vládly!

Když si, vážení přátelé, pozorně přečteme uvedený text, mnozí z nás si položí otázku, zda papež František a arcibiskup D. Duka jsou údy jedné a téže církve. Pokud jsou, pak papežova slova do Prahy zřejmě ještě nedorazila.

Co udělá kardinál Duka, až se o nich „dozví“? Zalituje své chtivosti po nekřesťanských restitucích? Katolická církev jimi bere majetek, který nikdy nevlastnila. A on to ví.

Nechme se překvapit!

Zdroj: ceskenarodnilisty.cz