Dnes jsme svědky zrady sociální demokracie v otázce, která byla jednou z klíčových pro voliče nejen sociální demokracie, ale i celé levice. Církevních restitucí – řečeno „politicky nekorektně“, ale správně – církevního lupu na českém národě. Nebo „politicky korektně“ řečeno jazykem dnešního idiotismu – „církevních restaurací pobělohorského typu“.

Slogan „co bylo ukradeno, musí být navráceno“ se dávno ukázal jako prázdná lež. Všechny historické příklady z dějin naší země dokládají opak [...]

Od Josefa II., přes Masarykův stát s jeho pozemkovou reformou až k Benešovým reformám, se naplňoval pouze odkaz Washingtonské deklarace – zakládací listiny státu, jež praví – velkostatky budou rozděleny pro domácí kolonizaci a půda bude navrácena lidu ! Církev bude odloučena od státu. Jak to vypadá dnes ! Tzv.zákon o církevních restitucích nás vrátil do doby pobělohorských konfiskacích. Místo restitucí nastal veledar obrovského majetku církvím, z nichž některé ani před rokem 48, který má být bájnou hranicí restituce, ani neexistovaly… Církve nikdy nepředložily ani přesný seznam nárokovaných majetků, ani přesné právní doklady opravňující tyto nároky. A dnes ? Sám nejostudnější institut na české půdě – řád domu P.Marie neboli bývalý řád německých rytířů, nárokuje obří majetky na severní Moravě a ve Slezsku ! Tento řád ovšem naprosto nevyhovuje svým charakterem platné pařížské reparační dohodě. Je to řád veskrze německý, úřední jednací řečí je němčina a sídlo je v Rakousku,zemi německé kultury, tradic a jazyka.

Jestliže náš stát vydá tomuto německému řádu majetek – roztrhá mezinárodní Pařížskou reparační dohodu, jíž je signatářem

Dohoda jednoznačně nařizuje – žádný ležící německý majetek zabavený státy po r.1945 reichu, se nesmí vrátit do německých rukou. A ruce tohoto řádu nejsou německé ??? Tedy, nejde tu jen o Benešovy dekrety !

• Nacistické restituce zavinil stát
• Benešovská výzva

Toto jsou jen příklady konkrétních dopadů domlouvání sociální demokracie s lidovci a dalšími „politickými restituenty“ za zády vlastních voličů, kteří právem od sociální demokracie očekávali rovnou páteř a neústupnost v otázce církevního lupu tzv. restitucí. Dnes sociální demokracie například ústy své představitelky paní dr.Gajdůškové prohlašuje – je třeba se „domluvit s církvemi, jsme právní stát, restituce schváleny Ústavním soudem, nelze nic dělat, musíme jednat“ atd. Tato veřejná hanba sociální demokracie je umocněna totutéž činovnicí, jež praví, že neústupný boj komunistů proti restitucím je jen „populismus“!

Samozřejmě pravdou je opak. Hanbou je postoj sociální demokracie. Boj komunistů,kteří správně praví, že vydávání majetku právnímu subjektu mezinárodní a mimostátní podstaty – církev největší je spravována a řízena státem Vatikán, není-liž pravda ?? – je oprávněný morálně i faktograficky.

Vydávání drtivé většiny majetku církvi spravovaným a řízeným Vatikánem je vydáváním majetku de facto právnímu subjektu cizího státu, je to instalace „státu ve státě“ a stává se, takto vzato, de facto vlastizradou a velezradou. Tak to vidí některé organizace odbojářů a i někteří právníci… Nejde o žádný populismus ani o komunistické štváčství, jak řvou pánové Hermannové a další v médiích.

Leč zpět k sociální demokracii. Po tzv. schůzkovém puči Sociální demokracie dospěla na rozcestí a bude muset přiznat barvu voličům. Měla jít cestou vyhlášení referenda o církevních restitucích. Řešení nemůže totiž být ani byrokratické, ani soudní. Řešení restitucí může být jen a jen politické. Jen takové řešení, které potvrdí skutečný zájem tohoto národa. Bratři Poláci si také nepustili k tělu nějaké řády německých rytířů – a jací to jsou katolíci ! Jestliže bylo prosazeno řešení mocensko byrokratické proti vůli 80ti procent národa, pak bylo na místě referendum. Nestalo se.

Sociální demokracie se vydává – nebo již vydala – cestou zrady svých voličů, cestou dohody s přáteli církevního velelupu. Marně nadává pan kardinál Duka v rozhlase a televizi – národ v drtivé většině smýšlí jinak, nechce dávat „farářům Peklům“ (obraz z Vávrovy husitské trilogie, tak vnitřně pravdivý, a proto tak nenáviděný a pomlouvaný!).

Čeho se za toto může sociální demokracie dočkat ? Upadnutí do politické bažiny, z níž se tak snadno nevyhrabe. Elektorát jejich voličů se může smrsknout na hrozivé minimum. Jak tu někteří říkají – „nebude ji volit ani kámen !“ A tento trest – pokud voliči takto potrestají ČSSD za zradu v církevních restitucích – bude zcela oprávněný.

Autor: Jiří Jaroš Nickelli

Zdroj: ceskenarodnilisty.cz