Po bojích mezi ozbrojeným křídlem „euromajdanu“ a pořádkovými silami a prvním kole rozhovorů mezi opozicí a vládou rostou v ulicích Kyjeva další barikády. O čem se ale vlastně jednalo?

„Hodiny diskusí byly k ničemu,“ shrnul designovaný lídr ukrajinské opozice Vitalij Kličko po návratu z jednání s vládními představiteli. „Nemá smysl sedět u jednacího stolu s někým, kdo se rozhodl vás podvést,“ vysvětlil z pódia na kyjevském Náměstí nezávislosti, tzv. Majdanu. „Upřímně si přeji, aby nebylo žádné krveprolití a lidé nebyli zabíjeni… [...]

Já to přežiju, ale obávám se, že budou mrtví. Toho se bojím,“ řekl, aniž by ovšem prozradil, s jakými požadavky opozice do rozhovorů šla. „Mám za to, že musíme jít krok za krokem – dnes několik měst, zítra jich bude víc. Dnes pár barikád, zítra víc. Rozšíříme území Majdanu.“

Další účastník jednání, šéf Baťkivščiny, strany vězněné expremiérky Julije Tymošenkové, Arsenij Jaceňuk, byl ohledně rozhovorů s vládou stejně nekonkrétní: „Na celý seznam požadavků jsme nedostali odpověď,“ citovala ho agentura Reuters. „Vrátíme se tam? Ne! Teď je čas stavět barikády!“ Podle očitých svědků se okamžitě asi tisícovka přítomných vydala do ulic vedoucích na náměstí plnit jeho příkaz.

Náznak některých témat jednání nabídl lídr ultranacionalistů Oleh Ťahnibok, který dal davu na náměstí na výběr, zda ukončit blokádu jedné z ulic vedoucích k vládním úřadům výměnou za propuštění všech zadržených demonstrantů. Dav to hlasitě odmítl… „Na vašem rozhodnutí nyní závisí život nás všech,“ reagoval Ťahnibok. „Půjdeme s vámi do dalšího boje, ale za podmínky, že bude vládnout disciplína, budou se plnit povely, budeme jednotným vojskem. Souhlasíte s tím? Souhlasíte s bojem?“ Dav souhlasně zabouřil.

Ukrajinský premiér Mykola Azarov pak na Ekonomickém fóru v Davosu na poslední vývoj reagoval prohlášením, že protestující mají v plánu státní převrat. „Všichni, kdo převrat podporují, by to měli říci nahlas a jasně: Ano, jsme pro svržení legitimní vlády na Ukrajině. Neměli by se dál schovávat za pokojné demonstranty,“ prohlásil Azarov podle ruské agentury Interfax.

Západ vs. východ

Vývoj v zemi začíná být stále nepřehlednější a chaotičtější. Příznivci opozice ve čtvrtek obsadili oblastní úřady ve Lvově a Rovně, přičemž „vyzvali“ guvernéry obou krajů, aby podali demisi. Lvovský guvernér Oleg Salo opravdu oznámil odchod z funkce, posléze ale svůj podpis pod dokumentem označil za vynucený, neboť mu „proevropští aktivisté“ prý hrozili fyzickou likvidací. Demisi guvernéra požadovaly rovněž davy v Ivano Frankivsku, zatímco v Žitomiru se demonstranti snažili probít na jednání krajského zastupitelstva, ale policie budovu ubránila. V Chmelnickém zatím kolem budovy krajského úřadu vyrostly barikády, které mají posloužit jako nástupiště k útoku.

Na tzv. proruském východě země zase krajské úřady v reakci na vývoj situace vyzývají vládu, aby přijala „nezbytná opatření k obnovení pořádku“, přičemž některé regiony rovnou požadují vyhlášení výjimečného stavu. Doněcký oblastní úřad mluví o nutnosti „tvrdých a rozhodných kroků“, krymský parlament pak přijal usnesení, podle něhož je centrum Kyjeva „v moci smyslů zbavených extremistů“ a že plány opozice „násilnou majdanizací ohrožují veškeré výdobytky krymské autonomie a jejího statutu“. „Nedáme Krym extremistům a neonacistům, kteří chtějí za cenu rozpadu země a krve jejích občanů urvat moc na Ukrajině,“ konstatuje prohlášení. „Obyvatelé Krymu nikdy nebudou žít v banderovské Ukrajině!“

Podle prosincových průzkumů veřejného mínění jsou názory Ukrajinců rozděleny na dva přibližně stejně silné tábory, přičemž příznivců „euromajdanu“ je více na západě a v centrálních oblastech země, zatímco jejich odpůrci převažují na východě a na jihu. Podle stejné dělicí linie se respondenti vyslovují také ve prospěch připojení Ukrajiny k EU nebo k ruskému Celnímu svazu.

Po čtvrtečních jednáních vlády s delegací opozice nicméně prezident Viktor Janukovyč vydal prohlášení, v němž se „zaručil“ za územní celistvost země. „Ukrajina zůstane nerozdělená. To vám zaručuji. Dokud Ukrajinu vedu, nikomu se nepodaří ji rozdělit,“ konstatoval v oficiálním prohlášení.

Předseda Ruského společenství z Poltavy Viktor Šestakov nicméně pro RISI podotkl, že „Ukrajina je de facto rozdělená už od oranžové revoluce v roce 2004“ a následující dekády toto rozdělení „jen prohlubovaly“. „Jediným způsobem, jak nyní uchovat územní celistvost země, je zahájit co nejrychlejší proces federalizace. Není ale jasné, zda je vláda, natož opozice, na něco takového připravena.“

Krajní pravice posiluje

Na centrálním kyjevském náměstí mezitím pokračují střety radikálů s příslušníky speciálních oddílů Berkut, k čemuž ministerstvo zdravotnictví za poslední čtyři dny z celé země hlásí už pět mrtvých. Další zranění přibyli v noci na dnešek při útoku radikálů Molotovovými koktejly na gay klub nedaleko centrálního náměstí. Nově pak aktivisté obsadili budovu ministerstva zemědělství.

Vitalij Kličko ve čtvrtek sice dojednal osmihodinové příměří, přiznal tím ale fakticky jen válečný stav, který – přinejmenším – v centru Kyjeva v rámci „pokojných prodemokratických protestů“ nastal. Snímky světových agentur přitom ukazují „demonstranty“ vyzbrojené nejen tyčemi, baseballovými pálkami a zápalnými lahvemi. Na druhé straně se na internetu objevilo video, na němž berkutovci ponižují muže svlečeného donaha. Podle Berkutu prý patřil k nejaktivnějším vrhačům Molotovových koktejlů:

(Vrhač Molotovových koktejlů. Podle zdrojů ukrajinských Vesti se muž, údajně „dobrovolník ze Čtvrté kozácké setniny“ Michail Havriljuk, po propuštění okamžitě vrátil na „euromajdan“)

Strana UDAR, v jejímž čele stojí Vitalij Kličko, na náměstí ustavila Národní radu Ukrajiny, jejíhož jednání se mají účastnit opoziční poslanci stávajícího ukrajinského parlamentu. „Jednotně hlasujeme za vyhlášení Národní rady, za utvoření místních národních rad, za vytvoření městských milicí, za přípravu všeukrajinského národního hlasování o nedůvěře Janukovyčovi a zdiskreditovanému parlamentu,“ praví se v oficiálním prohlášení UDARu. Národní rada Ukrajiny už si stihla „navolit“ i prezídium, v němž jsou Kličko, šéf ultranacionalistů z hnutí Svoboda Oleh Ťahnibok a šéf Baťkivšiny Arsenij Jaceňuk. Zdání státotvornosti tohoto orgánu má dodat uznání faktu, že Národní rada Ukrajiny „ještě musí získat souhlas od ukrajinského lidu“, jak vysvětlit místopředseda Svobody Ruslan Kašulinský.

Příznačným ovšem je, že proevropský étos, do něhož západní politici a média halí současnou (a prostřednictvím neziskových organizací financovanou) opozici na Ukrajině, zcela zakrývá fakt, že v ní dnes aktivní roli nemá Vitalij Kličko, ale ultranacionalisté, kteří jsou hlavní rozbuškou současných násilností, podotýká americký týdeník The Nation. Právě ozbrojené skupiny v rámci tzv. Pravého sektoru, který je tvořen krajně pravicovými skupinami včetně Ukrajinského patriota, haličského Trojzubce Stepana Bandery, Černého výboru nebo Autonomního odporu, vydaly prohlášení, v němž konstatují, že „po dvou měsících neúspěšného přešlapování na místě pod vedením opozičních stran mnoha demonstrantům došlo, že musejí následovat nikoli ty, kdo hezky mluví z pódií, ale ty, kdo nabízejí skutečný scénář revolučních změn v zemi. Proto protestní masy následují nacionalisty.“

Během euromajdanu krajně pravicové strany získaly na popularitě, říká pro The Nation Maksim Butkevič z nevládní organizace Sociální akce. „Neznamená to, že by se k nim teď přidával kdovíjaký počet lidí, ale staly se přijatelnějšími a svým způsobem mainstreamovějšími než předtím.“

Nejviditelnější silou na náměstí je nyní hnutí Svoboda, které svůj štáb rozbilo v obsazené budově kyjevské radnice. „Dokázalo oživit nacionalistická hesla z 30. let a prosadit je na Majdanu. Takřka všichni mluvčí – včetně Klička, který žil vesměs v Německu a má povolení k pobytu v USA – své proslovy končí zvoláním „Sláva Ukrajině!“, na což dav odpovídá „Sláva hrdinům!“ konstatuje The Nation s tím, že nově přibyla ještě hesla „Smrt nepřátelům!“ a „Ukrajina nade vše!“ Šéf Svobody Ťahnibok na sebe upozornil už v roce 2004 výrokem, podle něhož Ukrajinu řídí „moskevsko-židovská mafie“, ale v parlamentních volbách v roce 2012 už získal přes 10 procent hlasů. Do té doby Svoboda ovládala tři regionální parlamenty na západě země, ale loni už v zemi, kterou stíhá bezbřehá korupce, nezaměstnanost a hluboké sociální problémy, se svými jednoduchými recepty na všechny potíže skončila druhá i v kosmopolitním a převážně rusky hovořícím Kyjevě.

„Náhodní Evropané“ ze Svobody

Je ironií osudu, že politický program Svobody, hnacího motoru současného euromajdanu, nemá s evropskými hodnotami nic moc společného. Za dobu působení v parlamentu strana proslula návrhy zákonů na zákaz potratů, na zrušení zákazu nošení zbraní, na zákaz „komunistické ideologie“, na kriminalizaci „ukrajinofobie“ nebo na zákaz adopce ukrajinských dětí do zahraničí. Na Nový rok Svoboda vedla 15 tisíc lidí na pochod s pochodněmi k uctění památky Stepana Bandery, který ve jménu ukrajinského nacionalismu prováděl etnické čistky a za druhé světové války se podílel na masakrech tisíců ukrajinských Židů. Ťahnibok před pár lety vyzdvihl ukrajinské legie SS za to, že bojovaly s „Rusy, Němci, Židy a dalším svinstvem“, zatímco jeho náměstek nedávno označil americkou herečku ukrajinského původu Milu Kunisovou za „špinavou Židovku“.

Člen politického byra Svobody Jurij Nojevyj pro The Nation připouští, že jeho strana je aktuálně proevropská jen proto, že je celá akce namířená proti Rusku. „Účast ukrajinského nacionalismu a Svobody v procesu eurointegrace je způsobem, jak rozetnout naše svazky s Ruskem,“ prohlásil. „Svoboda po euromajdanu získá největší podporu a bude z opozičních stran největším vítězem. Právě teď většina lidí na euromajdanu požaduje radikální akce a neumím si představit, jak by jim toto přání mohly ostatní strany splnit.“

V době, kdy byly sociální a politické otázky z náměstí už zcela vytlačeny těmi nacionalistickými, dnes do Kyjeva přijíždí eurokomisař pro rozšiřování Štefan Fülle, a to k jednání s vládou i opozicí. Jak na svém blogu podotýká The Saker, „Jakunovyč s každým dalším dnem stále více připomíná Alexandra Kerenského, a stejně jako Kerenský může být donucen k útěku, zatímco moci se chopí zločinci a teroristé“. Uvědomují si Fülle i celá EU tuto možnost – alespoň v duchu?

Autor: Tereza Spencerová

Jinde → http://rafzen.wordpress.com/2013/12/03/kliczko-lubawicz-kaczynski-and…

Zdroj: literarky.cz