Když se podíváte na národnost tribunálem odsouzených, zjistíte, že jimi jsou v převážné většině Srbové, a to i z Krajiny, Bosny a Kosova. Chorvatů a Bosňáků je mezi odsouzenými jako šafránu. Jak je to možné?

Přeneseme-li se do doby, kdy byla rozvrácena Jugoslávie, zjistíme, že v tomto směru již dlouhodobě pracovali chorvatští ustašovci, samozřejmě s podporou jistých zahraničních sil. Byli to do značné míry Němci. Jeden z nich, tehdy byl dokonce součástí vládnoucí elity, prohlásil, že Srbsko musí padnout na kolena [...]

Chorvati byli jejich spojenci z válečné doby, Srbové jejich nepřáteli, jak z první, tak i druhé světové války, nadto nepřáteli jimi válečně neporaženými. Zpočátku se proti rozbití Jugoslávie postavily Spojené státy. I Evropské společenství zastávalo obdobné stanovisko. Němci, kteří získali pro své plány i Vatikán, přesto prosadili svou. Podrobně na toto téma psal prof. Rajko Doleček.

Tedy Němci, kteří se sami v r. 1990 sjednotili, opět se začali zabývat svými odvěkými plány. Oheň války se rozhořel. Ti, co přispěli k jeho vzplanutí, nebyli vůbec postiženi. Ti, co bombardovali Srbsko, zabili a zranili tisíce lidí, zničili obrovské materiální hodnoty a naseli na území Srbska bomby a rakety s rakovinotvorným ochuzeným uranem, se stali vítězi. A jak známo, vítězové píší dějiny. Někdo však za tyto zločiny, zrovna tak jako za zločiny spáchané jednotlivými aktéry občanské války, musel být odsouzen.

A byli to Srbové, kteří zaplatili a dosud platí za vše, co se událo krvavých válkách, nejvíce. Četl jsem kdysi, že asi 12 Srbů zemřelo, včetně S. Miloševiče, ve vězení v Haagu ještě před vynesením rozsudku. Miloševič, pokud by nezemřel, zřejmě by musel být propuštěn. Někteří novináři psali o tom, že byl v podstatě zavražděn. Měl postoupit léčbu spojenou s operací, které mu nabídlo Rusko, ale nebylo mu to tribunálem umožněno. Šešejl, který sám na základě svého rozhodnutí odletěl do Haagu, aby se z obvinění proti němu vznesenému očistil, je již 12 let ve vězení. Je nemocný. Rozsudek je ještě daleko. Bude také muset v Haagu zemřít?

I určité politické kruhy v Srbsku měly zájem na odstranění některých vlasteneckých státníků. Jejich „odložení“ do Haagu umožnilo zbylým politikům, kteří vesměs patřily spíše do třetí ligy, hrát v první. A tak to i vypadá. Zatímco před volbami vždy slibují, že budou hájit zájmy Srbska, že Kosovo je Srbsko, a to je, poněvadž rezoluce Rady bezpečnosti č. 1244 výslovně zakotvuje Kosovo jako součást Srbska, po svém zvolení na dané sliby jaksi zapomínají. Nechají si diktovat od Evropské unie, zvláště od Německa, kde co a snaží se to i plnit, jen aby se dostali do EU. Nějak přestali vidět, co vlastně EU dnes je. Jde v Srbsku, a jinde, skutečně jen o demokracii, svobodu a další euro-atlantické hodnoty? Nebo jde o dominanci a podřízenost se vším všudy, a to nejen v ekonomické oblasti?

Můžeme říci, že slovanské balkánské státy a národy, včetně Bulharska, značně v předcházejících letech utrpěly. Čím prošlo Rusko po „prohrané“ studené válce, patří mimo naši představivost. Řekněme jen, že jeho ztráty byly celkově větší, než ty, které utrpělo v druhé světové válce. Nyní zřejmě stejné síly podpalují nyní již i krvavé konflikty na Ukrajině. Barevné „revoluce“ tu slaví určité úspěchy. Jen v Bělorusku destabilizace neprošla. Podívejme se i na naši republiku. Československo bylo rozvráceno a nyní jsme, jak píší někteří naši známí akademičtí činitelé, jakousi polokolonií. Slovensko na tom není lépe.

Slovanský svět je cílem skrytých útoků. Nebýt Ruska, řekli bychom, že je již i přímo ohrožen a jeho budoucnost je nejistá. Rusko je opět donuceno zbrojit, budovat silnou armádu a nadto vnitřně postupně odstraňovat vliv tzv. liberálů. Oligarchové jsou pozůstatkem Jelcinovy éry. Putin s nimi dojednal určitá pravidla hry, která svědčí ve prospěch Ruska a jeho rozvoje. Syrská krize ukázala, že Rusko, podporované Čínou, bylo připraveno i bojovat za zachování bezpečnosti světa, principů mezinárodního práva i Sýrie. Ze Sýrie se nestala druhá Libye, druhý Irák, ani druhý Afghánistán. Je faktem, že Rusko vlastní jaderný arzenál, který je pro kohokoliv dalšího dostatečně odstrašující.

Jsme pro svět bez válek, bez jakýchkoliv tzv. humanitárních intervencí, misí, které za sebou nechávají spoušť, tisíce mrtvých, zničené země. Přejeme si, aby již samo mezinárodní právo dostatečně chránilo všechny státy bez rozdílu. Jsme pro to, aby k ozbrojené akci mohlo dojít jen a jen na základě rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN! Všechny další ozbrojené akce, bez tohoto souhlasu, jsou agresí. Nazývejme věci pravým jménem. Nelžeme si do kapsy, ať již ze zbabělosti nebo z dalších důvodů.

Zdroj: ceskenarodnilisty.cz