Česko mělo v roce 2013 štěstí, že se v mimořádných volbách zbavilo špatné vlády, která republiku poškodila ekonomicky i morálně. Vládnoucí pravicové strany ODS a TOP 09 utrpěly katastrofální porážku. A teď má i Srbsko možnost zbavit se vlády, která ho, spolu s minulou vládou, vyprodala, zadlužila, ochudila a zostudila.

Je zajímavé sledovat, co vedoucí dnešní vlády vykládají a co si vymýšlí (např. pan Alexandr Vučić), jak Srbsko doznává pokrok, jak je úspěšné, jak ho čeká „med a mléko“ z Evropské unie, jak jsou už na cestě miliardy upřímné pomoci pro Srbsko, jak zemi pomáhají arabští přátelé, dokonce jsem slyšel i zprávy, že mu pomůže výroba FIATů – a při tom je skutečnost zcela jiná [...]

Protože je moje matka Srbka a otec Čech, protože pravidelně navštěvuji svou druhou milovanou vlast, Srbsko, nemohu nevidět, jak ta má druhá vlast strádá morálně i ekonomicky, značně díky dnešní vládnoucí garnituře. A proto se domnívám že i já si mohu dovolit říci několik upřímných slov, „bez hněvu a zlého úmyslu“, s omluvou, jak se teď jeví situace v Srbsku tady, v Čechách, kde lid ještě stále má rád Srby.

Ceny v Srbsku stále rostou, stoupá nezaměstnanost, mládež má stále menší perspektivy, staré lidi nic dobrého nečeká, stát je stále víc zadlužený (kolik jen dluhů má sám Bělehrad!), zahraničí vykoupilo, téměř oloupilo, co se dalo během privatizace z výroby (co je ještě vůbec srbské, mimo cizí majetek? zdalipak už prodali i pitnou vodu ?). Byla prakticky zničena srbská armáda vlastními srbskými vládami.

Různé „nevládní organizace“, které, zdá se, že nikoho nepředstavují a jsou placené zahraničními velvyslanectvími, představují do jisté „pátou kolonu“ v Srbsku. Zahraničí si koupilo informační prostředky a veřejné mínění, za pomoci té uvedené „páté kolony“, jako by se vším souhlasilo. Pusťte si televizi, zapněte rozhlas, přečtěte si noviny, všude slyšíte, čtete a vidíte to stejné vymyšlené. „zglajchšaltované“ povídání, jak se vládě podařilo čestně a uspokojivě vyřešit problémy Kosova a Metohije (KosMetu), jak je Srbsko stále blíž tomu, aby bylo vybráno, bez dalších ponižujících podmínek, jako kandidát do vstupu do Evropské, unie, jak je tato vláda teď vlastně nejlepší možná. Jak jsou Evropa (ta, která Srbsko bombardovala a neomluvila se) a NATO pro nás záchrana. Vše zasahující lež dostala doslova obludné rozměry.

Je mi smutno a zvedá se mi žaludek, jak vládnoucí garnitura podlézá těm, kteří Srbsko zahalili do smuteční černé barvy. Proč se nikdo z těch vládnoucích pánů (např.Vučić, Dačić, Nikolić, atd.) nezeptá těch nezvaných hostů ze Západu, z Bruselu, kdy zaplatí to, co zničili svými bombami během NATO agrese v roce 1999. A aby mohlo opravit ty obrovské škody, muselo Srbsko využít a vybrat všechny své zdroje, které byly k dispozici, místo aby je mohlo použít pro vznik nového průmyslu, výstavbu nemocnic, škol apod. Je neuvěřitelná drzost Německa, jak vnucuje Srbsku stále nové a nové podmínky a požadavky, jak dělá ze Srbů lupiče a vrahy a nehanbí se, že už potřetí během sta let německé bomby zabíjejí a ničí v srbských zemích. Jak jen mohli poslanci parlamentu Evropské unie vybrat „srbožrouta“, Slovince Kacina, aby rozhodoval o událostech v souvislosti se Srbskem.

V občansko-etnicko-náboženské válce v někdejší Jugoslávii v devadesátých letech, kde nikdo nebyl zcela bez viny, zahynulo mnoho lidí, Uskutečnily se četné surovosti, proběhlo veliké ničení. Ale toto všechno Srbové přece nezačali, oni nechtěli zničit Jugoslávii. A proč se teď mocipáni v Srbsku servilně omlouvají za všechny údajné srbské zločiny, včetně i těch neuvěřitelných, dalo by se říci i některých výmyslech, ve spojitosti se Srebrenicí, se zcela jednostrannou interpretací událostí kolem Vukovaru, na Kosovu a Metohiji, aniž by se při tom kdokoli seriózně omluvil za zločiny proti Srbům v Chorvatsku (vyhnáno skoro 250 000 Srbů v 1995, povražděno hodně přes 1 000), v Bosně a Hercegovině (ze Sarajeva vyhnáno kolem 100 000 Srbů, vyvražděny a zničeny desítky srbských vesnic), na Kosovu a Metohiji (vyhnáno přes 200 000 Srbů, Romů, Goranců, pro srbských Albánců, tisíce zmizely, mnozí byli zavražděni, aby se mohly prodat jejich orgány).

Zdalipak se NATO omluvilo za vraždění a ničení v Srbsku během těch 78 dnů a nocí náletů v 1999 a za hrozný genetický zločin použití ochuzeného uranu v Srbsku, KosMetu, v Republice Srbské v Bosně.

Proč se nikomu neomluvil Hans-Dietrich Genscher, ministr zahraničí Německa za kancléře Kohla, ten skutečně válečný zločinec (podle definice Norimberského tribunálu z r. 1946), který tak zvětšil neštěstí a rozšířil válku, když za pomoci Vatikánu v Maastrichtu (17.prosince 1991) přinutil prodejné evropské společenství (předchůdce unie), aby předčasně uznalo suverenitu Slovinska, Chorvatska a hned potom i Bosny a Hercegoviny, i když musel vědět, jak to rozšíří válku, jaké to bude mít strašné následky.

Mnoho lidí tady v Česku, pro které je pojem SRBOVÉ a SRBSKO stále leště spojen s něčím, co je čestné a milované, se mne stále ptá, co se tam v tom Srbsku doopravdy děje, když je vláda, která teď drží otěže Srbska, nějak špatná, svými rozhodnutími zcela „nesrbská“. Proč tolik poškodila svůj stát, proč se stala tak servilní k Evropské unii, USA a NATO, jak mohla připustit a téměř více méně schválit protiústavní odtržení tolik historicky důležité části své země, jako jsou Kosovo a Metohija. A jak mohla hodit přes palubu ty Srby, kteří ještě zůstali na KosMetu…

Tato vláda skutečně málo bojuje za udržení Rezoluce 1244 Rady bezpečnosti OSN, málo dbá o Západem tak znehodnocovaný závěrečný akt konference v Helsinkách (1975). Jiní se zase dotazují, proč se Srbsko víc neopírá o Rusko, jak to teď vypadá s nebývale důležitým (ekonomicky i politicky) plynovodem pro Srbsko „South Stream“ (Jižní Tok). Řada lidí je překvapena, že vláda Srbska nic nepodniká v souvislosti se soudní fraškou, zvanou Tribunál v Haagu, který zadržuje již 11 (jedenáct !!!) let profesora Šešelje, který se sám dostavil do Haagu, aniž ten tribunál vyřkl rozsudek. Proč se Srbsko nějak ze své strany nepokusí o dokonalejší obhajobu pro generála Mladiće?

I když jsou si všichni vědomi, jak je pro Srbsko osudově důležité, aby se zbavilo dnešní, dalo by se říci protisrbské vlády, ti, kteří mají tu možnost téměř na dosah ruky, se z nějakých na první pohled hloupých příčin neumějí domluvit. I tady v Česku se ví, že DSS (Demokratická strana Srbska) Vojislava Koštunici, hnutí DVERI a SRS (Srbská Radikální Strana) mají šanci porazit dnešní vládu, půjdou-li do voleb společně, něco jako Sjednocená opozice, Sjednocena fronta národní záchrany případně něco podobného. Copak jim není zcela jasné, že takto rozděleni jen pomohou těm, kteří Srbsko tolik poškodili, a kteří se radostně usmívají, protože vidí, jak se potenciálně mocná opozice hádá, jak se rozpadá. Copak nechápou, jak velikou odpovědnost mají teď ve svých rukách? Copak nemohou vybrat někoho z plejády poctivých, bezpartijních jedinců (například Antoniće, Vukadinoviće, Kusturicu, Lazanského, Čavoškého, atd. atd.), aby sjednotil a k vítězství přivedl tu poctivou opozici, aby zachránila Srbsko v poslední chvíli.

Jak jen měl pravdu veliký přítel Srbů, který s nimi prodělal první světovou válku (1914-18), Švýcar Dr.Rudolf Archibald Reiss, když ve svém politickém testamentu (1928) varoval Srby a napsal: „Srbové, dejte pozor na sebe sami !“ Když ukázal, kolik vynikajících ctností má srbský národ, ale i jak je pro něho škodlivý morální pád inteligence, klekání před penězi, nestoudná chamtivost. Z jeho testamentu mi zůstala v paměti jedna věta: „Nedejte ruku milionáři, který své milióny získal tím, že přimíchával písek do mouky pro vaše vojáky, kteří bojovali za svou vlast!“

Autor: Prof.Dr. Rajko Doleček, DrSc.

Zdroj: ceskenarodnilisty.cz