Alexandr Dugin, nar. 1962, je současný ruský politolog, filosof, profesor Lomonosovy univerzity v Moskvě, ředitel Centra konzervativních studií při Sociologické fakultě téže univerzity, ideolog geopolitické školy „eurasianismu“ a jeden z poradců prezidenta Putina. „Čtvrtou cestou“ A. Dugin rozumí postupně se rodící politickou teorii a od ní odvozovanou praxi, která po vyčerpání tří velkých politických teorií vrcholících ve svém vlivu ve 20. století – tj. liberalismu včetně neoliberalismu, komunismu a fašismu – má v 21. století tyto směry nahradit [...]

Má se tak stát například odmítnutím jejich principů, zejména formou „křížového tažení“ proti postmoderně, postindustriální společnosti, v praxi realizované liberální myšlence, globalismu a jeho logistické a technologické základně a jejich nahrazením tradicí a přirozeností při rozvoji lidské společnosti a obnovením duchovnosti. Pojednával o tom např. již v článku z roku 2008: Konec 20. století – konec éry moderny, v originále: http://evrazia.org/article/795. Celou monografii na téma „Čtvrté politické teorie“ vydal Dugin v roce 2009 v ruštině a v roce 2012 pak vyšla v angličtině u nakladatelství Arktos.

Na Ukrajině se projevila jedna zákonitost: USA s sebou přinášejí chaos, Rusko – řád. Všude, kde se vměšují USA – Afghánistán, Irák, Libye, Sýrie, Ukrajina – zůstávají rozvaliny států, zblázněné davy rozdělené do soupeřících skupin ve společnosti. Opravdu se Tunis nebo Egypt, nemluvě o Iráku a Libyi, stali po barevných revolucích více prosperujícími a spořádanými? Nastal tam naprostý rozvrat, zmatek, kolaps, divoké poměry. Na Ukrajině pozorujeme přesně to samé. USA aktivně ničí stávající systém a ničím jej nenahrazují. Ve skutečnosti ruská „pátá kolona“ také pro Rusko nemá obecně žádný scénář, cíl je jeden – chaos. Ne demokracie, ale demokratizace. Ne svoboda, ale liberalismus, liberalizace. Je to chaotický proces s typickou postmodernistickou absencí jakéhokoliv cíle. Chaos je prostředkem i cílem. Ale je to speciální chaos – sterilní, nepřináší zrození ničeho nového, žádný přicházející Nový Řád. Sterilizovaný chaos.

V této souvislosti Rusko působí velmi atraktivním dojmem. Rusko je konzervativní tím, že stojí na straně Řádu. Řád – vertikální struktura vazeb, příkaz – vykonání, hierarchizace úrovní, předvídatelnost chování, dodržování pravidel. To je jasně vidět na Krymu, Ukrajině, na ruské pozici ve vztahu k Sýrii a na podpoře Íránu. Rusko podporuje Řád jako princip. Dokonce podporuje i nepříliš povedený pořádek, kterému dává přednost před chaosem. A tato preference je základní. Tváří tvář chaosu Putin stojí bez zaváhání na straně Řádu vždy a ve všech situacích.

To je důležité a bude to předurčovat osud Ukrajiny a možná i světa. Jde o to, že současný trend může pokračovat v budoucnosti: čím více vlivu USA, tím více chaosu. Nejen na Ukrajině, v islámském světě, ale i v Evropě a nakonec i v samotných USA. Spojené státy propojily svůj osud s chaosem, s procesem „hluboké demokratizace,“ to znamená s atomizací společnosti, omezením všech sociálních systémů na co nejmenší skupiny – až na jednotlivce, nebo dokonce dílčí části jednotlivce (pod-individuální části). Psychologie davu neintegruje jedince do systému, ale obcházením individuální integrity uvádí uměle do interakce subindividuální prvky (jako na house- a trance- diskotékách). Obvykle s pomocí lehkých drog diskotéková mládež vstupuje do zvláštního stavu, ve kterém netančí celý člověk, ale jeho tělo nebo dokonce jednotlivé orgány. Není to párový tanec, není to tanec a dokonce ani individuální sólo toho, kdo zůstal neúspěšným, bez partnera, ale tančení jednotlivých orgánů. Majdan, to je stejná psychidelická (téměř psychiatrická) diskotéka.

Není to kolektiv (jako struktura), ani individua, ale postupné chaotické kadence, emoce bez reflexe, vlny psychického rozrušení. Jsou to speciální proudy chaosu, velmi efektivní pro ničení, ale vědomě vylučující jakékoliv tvoření. Majdan je chaos-párty, natolik se vlekoucí „párty,“ že nyní nebude snadné ji ukončit. Část státu (stát je vždy řád) během tohoto „tance orgánů“ byla už ztracena. Další fáze je před námi. Ale je to vítězství americké strategie. USA jednoduše vše ničí. Zničili Jugoslávii, Afghánistán, Irák, Libyi, přímo přispěli k rozdělení Gruzie, snaží se svrhnout režim v Sýrii, dále je na řadě Bosna, Turecko, Írán, Ázerbajdžán, Arménie.

Ukrajina je další v chaos uvržená země. Čím více Ameriky, tím více chaosu. Čím více chaosu, tím méně státnosti. A funguje to. Ale pouze v tom případě, pokud chaos-párty hrají všichni. Stačí aby jen jeden střízlivý a spořádaný a navíc vlivný a mocný pozorovatel zaregistroval skutečnost kolektivního pádu do chaosu a celý obraz se mění: střízlivý pohled narušuje kolektivní hypnózu. Nenávist k Rusům a Putinovi na Ukrajině je nenávist skupiny rebelujících schizofreniků k lékaři, pitím posilněné společnosti k policistovi (doslova okrskáři, pozn. překl.) a také hluboká závist nemocného vůči zdravému (pouhá přirovnání, ale výstižná). A to vše se bude jen prohlubovat.

Mohlo by Vás také zajímat: Alexandr Dugin: To je velká válka kontinentů

Nyní je důležité položit si otázku: jaký Řád přináší Rusko? Je jisté, že nějaký ano. Ale v čem je jeho smysl? Tato otázka není jednoduchá a odpověď vyžaduje velmi hluboké uvážení. Jasné je následující:

1. Rusko stojí za samotným principem Řádu a neprosazuje nějakým konkrétní řád. Rusko je důsledně na straně protikladné chaosu. To znamená, že Putin neprosazuje nějaký konkrétní řád, ale Řád jako takový. V tomto ohledu se postupně na celém světě vytváří duální vzorec: Rusko rovná se Řád versus USA rovná se chaos. Velmi přesně to zapadá do geopolitického dualismu Pevniny versus Moře. Podle K. Schmidta a Gegelje – Řád je principiálně právě Pevnina, Eurasie, „Heartland.“ Být stoupencem Řádu jako takového a být stoupencem Pevniny, Eurasie, je totéž.

2. Rusko prosazuje ruský Řád. Putin uvažuje jako realista v mezinárodních vztazích: struktura mezinárodního práva je vyjádřením poměru sil v konkrétním historickém momentu (prakticky, podle Hanse Morgenthaua – pozn. překl.: H. M., 1904-1980, byl americký politolog, zakladatel školy pragmatismu a politického realismu, hlavní teoretik zahraničněpolitických otázek v USA). Mezinárodní právo udržuje pozice silných a slabých států a rovnováhu sil, když za slabými stojí někteří ze silných. Pokud někdo výrazně slábne nebo se stává výrazně silnější, mezinárodní právo je revidováno (někdy opožděně). Rusko bylo slabé v unipolárním období (v letech 1991-2001 nebo 2008, podle různých skupin odborníků). USA dominovaly. Ale tato nadvláda se zhroutila a právě s pádem této dominance, s krachem americko-centristického Nového světového pořádku začaly USA exportovat chaos. S pomocí podpory globálního chaosu se USA pokoušejí udržet svoji hegemonii. Tak se vyvíjí post-unipolární a chaotický (ne)pořádek vytvářený USA. Rusko je ale příliš silné na to, aby jej přijalo a trvá na své roli, na své pozici subjektu. Ale ne jako spolupodporovatel chaosu, nýbrž jako představitel Řádu v zóně, která k němu bezprostředně přiléhá. To je ruský Řád, protože je vytvářen zevnitř ven, odvozujíc se od ruských národních zájmů. Ale je také euroasijským Řádem, protože oblast těchto zájmů zahrnuje severovýchod Eurasie.

3. Dále za tyto dvě teze ale ještě pokračovat nemůžeme. Definice tohoto principiálního (bod 1) a rusko-eurasijského (bod 2) Řádu zůstává ještě ne zcela dovedená do konce. V praxi vidíme ve strukturách tohoto řádu prolínání všech tří klasických ideologií moderny:

• tržní ekonomika (která činí prostor tohoto řádu zranitelným a prostupným pro globální oligarchii a světový kapitalistický systém) od liberalismu – první politické teorie.
• navazování na sovětskou minulost a historii (téma Velké vlastenecké války, SSSR, družby národů, boje s fašismem atd.) od socialismu – druhé politické teorie.
• národní zájmy a prosazování ruské identity od nacionalismu – třetí politické teorie.

Ale to jsou všechno setrvačné motivy a ne výsledek vědomé duchovní a intelektuální tvořivosti. Jinými slovy, v dnešní fázi Rusko a Putin ještě brání minulý Řád tváří tvář současnému stupňujícímu se chaosu. To je konzervatismus. Ale taková protichůdné teorie spojující a pragmatická (téměř PR-technologická) realizace Řádu je zranitelná, jako jakýkoliv konzervatismus. Je to jen reakce, zpomalování, kladení odporu, ale ne Alternativa. Takový Řád je reakční, pasivní a proto neperspektivní.

Opravdový Řád (hierarchie) a ruský (eurasijský) Řád musí být radikálně jiný: do budoucnosti obrácený, intelektuálně vyspělý a duchovně ospravedlněný projekt. A proto se právě toto stává hlavním úkolem Ruska: vytváření Řádu budoucnosti z chaosu současnosti. Pouze v tom případě nevyhnutelné střetnutí s USA, hlavním sponzorem světového chaosu, bude opravdu klíčové. Boj idejí vchází dnes do první fáze.

Je prostým faktem, že dnes je Rusko ostrov Řádu ve světě amerického chaosu. Symbolem Řádu je Krym, chaosu Kyjev. To je více než zřejmé. Ale teď je nutný další krok: metafyzické naplnění tohoto Řádu, jeho proměna v ruskou Ideu, do podoby ruské Mise.

A to nás už přímo odkazuje ke Čtvrté politické teorii. Před námi je Čtvrtá cesta. Když po ní půjdeme, hodnoty nového Řádu, našeho Řádu se stanou zřejmými. A najednou můžeme říci: liberalismus, socialismus a ani nacionalismus pro nás není vhodný. Jsou to zbytky přežilé a zhroucené moderny. Lpěním na nich nevědomky dříve či později (aniž by jsme to sami pozorovali) skončíme v postmoderně, čili v chaosu.

Ideje mají vždy význam. Dnes více, než kdy jindy. Zvítězíme na hmotné úrovni pouze pokud získáme vítězství v rovině duchovní.

Zdroj: zvedavec.org