Mezinárodní situace je v současné době velmi složitá a napjatá. Nedávný převrat na Ukrajině toto napětí ještě zvýšil. Stejně jako obludná provokační kampaň proti Rusku a vůbec všem, kteří smýšlejí jinak, než současní mocní a jejich mediální poskoci.

Dnešní svět je velmi silně polarizován, což vede ke konfrontacím mezi některými zeměmi i většími uskupeními navzájem. Naproti tomu vývoj v řadě zemí nás může naplňovat nadějí v lepší budoucnost, ve které se podaří zlomit obrovskou moc nadnárodního kapitálu a zbrojního průmyslu [...]

Bude to ale vyžadovat ještě velké úsilí a žel i množství obětí v nesmyslných konfliktech, které neustále vyvolává úzká světová elita byznysmenů ovládajících finance a průmysl za pomoci jim sloužících politiků a mediálních manipulátorů po celém světě.

Latinská Amerika jako příklad úspěšné mírové spolupráce na principu rovnosti a solidarity

Například země Latinské Ameriky na čele s Venezuelou, Kubou, Bolívií a Ekvádorem před lety vsadily na těsnou vzájemnou spolupráci a zbavení se závislosti na USA. Jejich projekt již nese své výsledky nejen po stránce sociální a ekonomické. A toto je trnem v oku právě USA, které si ze zemí Latinské Ameriky v minulosti udělaly spolehlivou zásobárnu levné pracovní síly a přírodních zdrojů. Že přitom USA bezohledně mrzačily celé generace obyvatel těchto zemí a devastovaly životní prostředí, je nechávalo dlouho v klidu. Pod heslem účel světí prostředky – a tak proč se zabývat takovými drobnostmi, když nám to jako velmoci přináší prospěch?

Ukázka mediální kampaně při převratu – Puč na Cháveze v roce 2002 + Video

Takový byl dlouhá desetiletí postoj USA k zemím Latinské Ameriky. Jenže všeho do času. Latinská Amerika zvedla hlavu a zcela správně pochopila, že jen díky těsné vzájemné spolupráci, může svým obyvatelům vrátit lidskou důstojnost a vytvářet snesitelné podmínky k životu i pro další generace. Tato politika vede především k udržitelnému hospodářskému růstu, snižování chudoby a propastných sociálních rozdílů a dostupnosti veřejných služeb všem občanům, bez ohledu na jejich majetkové poměry. Tedy pravý opak politiky neoliberalismu a globálního kapitalismu. Samozřejmě velké a mocné korporace, banky a různí podnikavci z toho radost mít nemohou, jim tato politika neslouží.

Proto neváhají stále znovu a znovu vyvolávat uměle převraty, ozbrojené atentáty, rozvracet hospodářství v mnoha zemích a podporovat reakci v její snaze obrátit kolo dějin zpět do minulosti. Američané jsou známí svými světovládnými ambicemi, stejně jako drzou arogancí užívanou v mezinárodní politice jako právo silnějšího. Viz jejich mimořádně špinavá role v roce 1999 v tehdejší Jugoslávii nebo v roce 2003 v Iráku, abych zmínil jen ty nejznámější příklady. Nějaké morální zábrany Američanům nic neříkají. Ano, nositel Nobelovy ceny míru (která tím byla zcela znevážena) prezident Obama, není žádnou velkou výjimkou. I on, ač má sám doma dost tíživých problémů s vysokým zadlužením země či její ekonomikou nebo zdravotnictvím, se dobře učil zahraniční politice od svých předchůdců. A neváhá tak v poslední době zvláště často a hlasitě hrozit „neposlušným“ státům v různých částech světa vojenskou silou, když nebudou USA po vůli.

Obama si však spletl dobu, dnes už USA nemají zdaleka takovou mezinárodní autoritu jako v době těsně po 2. světové válce. Miliony lidí po celém světě se staví s čím dál větším odporem proti světovládným ambicím USA, jejich šmírování elektronické pošty a odposlouchávání telefonů. Ale i proti životnímu stylu obtloustlých Amíků, který bezohledně drancuje svým plýtváním přírodní zdroje a vede k bezuzdnému individualismu a následně k degeneraci velké části společnosti.

V Sýrii byly imperialistické síly za cenu obrovských obětí dočasně zastaveny

Ukázkovým příkladem země, která padla do osidel bezohledných ambicí a manipulací mocných tohoto světa budiž dnešní Sýrie. Těžce zkoušená země, kde utrpění mnoha jejich obyvatel stále nebere konce. Dnes už je navíc zcela zřejmé a máme o tom dost důkazů, že USA, Francie, Saudská Arábie a některé další země chtěly uměle vyvolanými nepokoji v zemi přivodit pád tamní vlády a tím mimo jiné oslabit Irán a Rusko a výrazně si tak posílit své ekonomické zájmy v tomto strategickém regionu. Do Sýrie byly a stále ještě jsou posílány dobře vycvičené skupiny skvěle vyzbrojených fanatických teroristů, které v zemi rozpoutaly vleklý ozbrojený konflikt. Jenže většina obyvatel země se postavila na stranu své vlády.

Díky tomu jsou teroristé ze Sýrie postupně vytlačováni a na řadě míst této těžce poničené země se daří obnovovat pořádek a normální život, i když situace je stále velmi složitá. Také proto, že některé země stále vyzbrojují fanatické islamisty, kteří chtějí v Sýrii zavést náboženskou diktaturu. Ti kdo vyvolali ničivý konflikt v této zemi, patří v prvé řadě před mezinárodní soud jako váleční zločinci. Jenže mezinárodní soud je zcela v rukou imperialistických sil, kterým plně slouží.

Vrcholem drzosti, tupé arogance a cynismu bylo vyjádření vysokých představitelů EU, že prezidentské volby, které začátkem června proběhly v Sýrii, jsou prý nelegitimní. Se stejným vyjádřením rychle přispěchalo i NATO a přidat se musel i sám velký Obama. Ten se přitom čím dál více chová jako vzteklý diktátor. Jeho výroky z poslední doby, vyhrožování Rusku, hrozby použitím vojenské síly proti těm, kdo nebudou poslouchat, o tom jasně svědčí. Stejně jako výroky těch, kdo halasně tvrdí, že volby v Sýrii jsou prý neplatné. Tyto výroky představují jen drzý výsměch statečnému syrskému lidu, který vcelku jasně vyjádřil ve volbách svou svobodou vůli.

V zemi, kde stále zuří těžké boje v některých regionech, volby nemohly přirozeně proběhnout plně standardně. Přesto proběhly a zúčastnilo se jich procentuelně více voličů, než u nás nebo na Slovensku nedávných voleb do EP. Tak kdo zde chce něco vykládat o údajné nelegitimnosti. Mnozí politici a novináři si skutečně nevidí ani na špičku nosu. Syrský lid rozhodl, aby v čele země i nadále zůstal prezident Asad. To je jasné a srozumitelné sdělení. Podobným způsobem byly USA a jejich patolízaly zpochybňovány v minulém roce také prezidentské volby ve Venezuele. Ani tam totiž nezvítězil proamerický loutkový kandidát.

Naproti tomu taktéž nedávné prezidentské volby na Ukrajině, ve kterých zvítězil jeden z tamních oligarchů, prý byly zcela v pořádku. To, že někteří kandidáti raději z voleb pod nátlakem odstoupili, mnozí voliči byli zastaršováni a že byly tyto volby od samého začátku jasně v režii USA, to prý na řádném průběhu voleb nic nemění. Oligarcha Porošenko je tak údajně legálně zvolenou hlavou státu. Možná by nebylo od věci se nejprve podívat na to, jak přišel ke svému majetku a kdo jsou jeho loutkovodiči. Ukázkové pokrytectví na mezinárodní úrovni nemůže nikoho nechat na pochybách, jací lidé nám dnes vládnou a co je jejich skutečným cílem.

Demokracie to jistě nebude, ač o ní tak rádi a vznešeně hovoří. USA a EU ve své zahraniční politice již řadu let drží primitivní pravidlo – tam, kde volby nebudou podle našeho gusta, prostě je odmítneme uznat nebo tam rovnou provedeme převrat. Jestliže se EU tímto svým postojem a jednostrannou orientací na USA v zahraniční politice touží stát dalším molochem porušujícím mezinárodní právo, hrozícím vojenskou silou těm zemím, které si zcela svobodně zvolí vládu a prezidenta, kteří budou hájit jejich národní zájmy a nepůjdou ve všem na ruku EU, pak k čemu potřebujeme takovou Unii? Z takové EU by bylo nejlépe rovnou vystoupit. Současná EU se jen stává nekritickým a nesvéprávným vazalem USA. Ostatně náš ministr zahraničí, z Božího dopuštění Zaorálek, svými výroky během krize na Ukrajině, je přímo ukázkovým příkladem politického trpaslíka, který panáčkuje, tak jak mu v Bruselu přikáží.

Bohužel ani premiér Sobotka ani nikdo z celé slavné koaliční vlády zavčas nepoznal, že tento člověk nám ve světě dělá jen a jen ostudu a na svou funkci viditelně nemá schopnosti a včas ho neodvolal. Jistě by se pro něj našlo jiné lukrativní koryto, stejně jako na svého času neúspěšného předsedu ČSSD a vlády Špidlu. Ten se díky své funkci v Bruselu stal bezstarostným multimilionářem, který stále rád pokrytecky káže o sociální solidaritě a stále nemá dost a tak sbírá další placené funkce. Inu, na horší se těžko zvyká a sociální demokraté tradičně zrazovali své naivní voliče spoluprací s pravicí a ustupováním ze svého programu. To ale není nic nového, známe to dobře již z doby první republiky.

Fašismus je dnes opět na vzestupu a je nezbytné v boji proti němu spojit síly

Mezinárodní události poslední doby nám ukazují, kdo a jak nám dnes vládne. Korporativní fašismus získává celosvětově na síle. Je to vlastně docela cenné zjištění, vědět kdo je kdo. Kdo si jen na oko hraje na demokrata, ale podporuje či toleruje násilí a fašisty. Právě v krizových situacích se odhalují lidské charaktery. O tom, že hlavní sdělovací prostředky opět vytvářejí jakousi falešnou iluzi toho, že vlastně žijeme v dobrých časech, v hmotném blahobytu, že nám vládnou ti, které jsme si demokraticky zvolili, že můžeme dokonce i svobodně nadávat na poměry (to však mnozí činili i za minulého režimu), je asi zbytečné se dále zmiňovat.

Ten, kdo se dnes chce něco skutečně podstatného dozvědět, musí hledat v alternativních zdrojích. Jinak nemá šanci. Alternativních informačních zdrojů máme naštěstí stále zatím ještě dost. Nemusí tak tomu ale být na věčné časy. Je dobré si v této souvislosti především varovně připomenout, že fašismus nebyl dosud definitovně poražen a opět zvedá hlavu. Ukrajina je proto opravdu velkým varováním. Zvláště když otevřeně fašistický převrat plně uznala většina zemí, které sami sebe označují za demokratické. Co si o tom asi myslí ještě žijící pamětníci, kteří se v bojích 2. světové války osobně podíleli na osvobozování Ukrajiny od fašistických okupantů? Je to strašlivé zjištění, že tito lidé se dožili doby, kdy na Ukrajině mají vliv opět fašisté. Na Ukrajině byly navíc fašistické síly dokonce legitimovány jako běžná a nedílná součást politiky a veřejného života. Zasedají v tamním parlamentu i ve vládě. Snahy o zákaz Komunistické strany Ukrajiny, otevřený rasismus, šíření protiruských nálad, jasně svědčí o tom, jaké síly dnes ovládají dění na Ukrajině.

Ještě stále máme čas začít skutečně systematicky bojovat proti tomuto nebezpečí. Abychom se jednou neprobudili a v ulicích našich měst se nepromenádovaly ozbrojené tlupy fanatických nácků a nezačaly nám dělat nějakou další, možná už konečnou revoluci, která vše definitivně vyřeší, vyčistí a vyhladí. Ano, ještě stále je čas, ale nemusí ho být mnoho. Mějme tuto skutečnost na paměti. Fučíkovská výzva LIDÉ BDĚTE je dnes aktuálnější a naléhavější, než se na první pohled může zdát!

Autor: Bc. Miroslav Pořízek

Zdroj: Hranické listy