Když sledujeme dění na naší politické scéně od ustavení nové vlády ČR pod vedením premiéra B. Sobotky, můžeme konstatovat, že v sociálních otázkách je mírným pokrokem ve srovnání s nedosažitelně asociálními výstupy nečasovsko-schwarzenbergské koalice.
Zahraniční aktivity současné vlády lze však hodnotit, jak soudíme, převážně negativně a v některých ohledech jako výrazně záporné. Myslíme si, že současná zahraniční politika vládní koalice je zásadně pokračováním schwarzenbergské linie [...]
Je zajímavé, že pan ministr Zaorálek, který aktivně vystupoval proti zřízení americké raketové základny v Brdech, je v současnosti souladný s protiruskou politikou Západu, tedy USA, NATO a EU, se sankcemi proti Rusku a nadto projevuje zvláštní příchylnost k nahnědlému ukrajinskému režimu. Tedy naplňuje všechny znaky „knížecí“ politiky.
Rovněž v oblasti obrany českých národních a státních zájmů, zvláště pak v oblasti česko-německých vztahů a česko-sudetoněmeckých vztahů, současná vláda zásadně navázala na kolaborantskou politiku svých předchůdců.
Přeměny sociálních demokratů, socialistů v liberály jsou v Evropě známé. Jako příklad může posloužit T. Blair, jehož současná stanoviska jsou s těmi liberálními snad totožná. A jak je tomu v ČR? Podle konkrétních kroků snad větší částí sociálních demokratů, když se rázně vypořádala s opozičně naladěnými svými spolustraníky, můžeme s jistým zjednodušením říci, že vstoupili do stejného řečiště jako „labourista“ Blair, drží se snad však nikoliv v jeho středu, ale zatím někde na okraji, a nadto jaksi, po vzoru řady dalších prozápadních politiků, národně značně ochladli. A tak těžko můžeme odlišovat v některých aktivitách sobotkovské sociální demokraty od nečasovsko-schwarzenbergských postupů.
Vláda ČR, v níž jsou zřejmě dva činitelé s tzv. sudetoněmeckými kořeny, a další ministryně s obdobnou sudetoněmeckou orientací, nepočítaje v to šéfporadce, je celkově do určité míry proněmecká se sudetomilskými sklony. Těmi se vyznačuje zvláště ministr D. Herman, předseda Sdružení Ackermann-Gemeinde. Hlavní linii vlády v tomto směru nevyjadřuje premiér, jak to dříve činil P. Nečas, ale právě ministr Herman. Ten by svou aktivitou mohl být považován za ministra krajana „sudetských“ Němců. O něm sudeti dokonce říkají, že navazuje na to, kde skončil P. Nečas. Pan ministr též mluví o tom, že po vzoru izraelsko-bavorské komise musí být vytvořena i česko-bavorská. P. Nečas sliboval česko-bavorské poslanecké grémium, v němž by byli i zástupci sudetů.
Tato nová instituce měla být platformou pro jednání i o otázkách sudetoněmeckých. A tak se zdá, že Herman ve spolupráci se sudety má od premiéra, který o všech jeho aktivitách zřejmě ví, téměř volnou ruku. Ale abychom B. Sobotkovi nekřivdili. Jeho část ČSSD není otevřeně proněmeckou a sudetomilskou stranou, i když k tomu daleko nemá dr. Špidla a ministryně Marksová-Tominová. Tuto funkci v koalici zastává KDU-ČSL, k níž pan D. Herman patří. Kam až zajde tento pán? Kam zajde až KDU-ČSL? To záleží i na nás.
Z nejen uvedených důvodů je pro české vlastence KDU-ČSL nepřijatelnou stranou, ale také ČSSD, její sobotkovské křídlo, které má na svém kontě v určitém smyslu i církevní restituce, je málo přijatelnou alternativou, pokud v jejím čele bude stát B. Sobotka, Zaorálek a Diensbier. Hnutí ANO považujeme za v podstatě nedemokratický projekt, který se dosud politicky zcela nevyprofiloval.
Vlastenci z uvedených i dalších důvodů nemohou podporovat strany vládní koalice. Je nám však líto, že sobotkovské vedení navádí stranu do pozic, které jsou pro většinu z nás zřejmě nepřijatelné. Do voleb zbývá ještě nějaký čas na nové směrování stranického kormidla. Pokud jej vedení ČSSD nevyužije k opravě vlastního politického kurzu, pak ve volbách může skončit ještě hůře než v těch předešlých. Koho bohové chtějí potrestat, toho nejdříve oslepí. Jistou politickou slepotou již v současnosti část vedení ČSSD bohužel trpí. Prohlédne alespoň na poslední chvíli?
Autor: Dr. O. Tuleškov
Zdroj: ceskenarodnilisty.cz