Ivana Haslingerová – Svoboda myšlení po sametové revoluci vzala vniveč. Vládne tu jakási „myšlenková policie“ representována přesně vymezenou skupinou obdivovatelů „Pravdy a lásky“, která pomocí masivního působení s ní spřaženého tisku diktuje, co si smíme o dané věci myslet a co nikoliv.

Proti každému, koho tato skupina nepovažuje za „politicky korektního“, rozpoutává lavinu útoků za účelem společensky a především politicky ho znemožnit [...]

Stačí, když například řekne nahlas, že se mu nelíbí poslouchat dva prezidenty, že nechce positivní diskriminaci, evropeismus, multikulturalismus, feminismus, ekumenismus, homosexualismus, environmentalismus, antidiskriminacionismus, humanrightismus, genderismus a spoustu dalších „ismů“, že má zkrátka své vlastní, levicovými intelektuály nepokřivené, myšlení.

Trefně to vyjádřil prezident republiky Václav Klaus, žijeme v „PC-Society“ neboli Politicky Korektní společnosti, tedy „PK-společnosti“. Má pravdu. Opět dochází k vnucování nové neomarxistické ideologie namísto té komunistické. A to podstatně licoměrněji, protože Havlovi europeisté mají plná ústa demokracie a svobody včetně svobody slova a skrývají se zbaběle za politickou korektnost. Nechápou, že každý nesdílí jejich levicové ideologie a že konzervatizmus je životním postojem lidí, který nejde změnit, protože je prostě v nich. Že tak byli vychováni, stejně jako byli vychováni v úctě a víře v Boha.

Ten, kdo nechce přijmout jejich novosocialistickou dogmatiku, kterou nám vrchnostensky nabízejí jimi deklarované „Veřejné Blaho“ namísto námi požadované Svobody, je veřejně dehonestován a kdybychom žili o pár století dříve, skončil by na hranici. Jak správně uvedl pan prezident „mezi Koniášem a Halíkem vidím rozdíl pouhých tří staletí.“ Tito pánové nejsou ovšem původní.

Jde o jakýsi klon světového levičáckého hnutí representovaného mj. skupinou Bilderberg.

Když po volbách získala pravicová koalice nikdy předtím nevídaných 118 hlasů, my pravicově cítící občané jsme doufali, že okamžitě a bez dohadování se s levicovou opozicí, jejíž dlouholeté panování přivedlo zemi na pokraj státního bankrotu, začne prosazovat prorůstová opatření. Že zavede už konečně skutečnou TLUSTÉHO ROVNOU DAŇ, ne ten paskvil, který za ni vydává jeho nástupce Miroslav Kalousek, a že tak sníží celkově daně, aby oživila průmysl, zvýšila zaměstnanost a nastartovala ekonomické změny k lepšímu. Namísto toho, k šoku nás všech, daně prudce zvyšuje, čímž vyvolá ještě větší nezaměstnanost a otrávenost lidí. Nehledě na flagrantní porušení volebních slibů všech koaličních stran, že náklady důchodové reformy budou spláceny výhradně výnosy ze státních podniků.

Jako by nebylo dost toho, že musíme splácet přes 500 miliard Kč majitelům slunečních elektráren, že platíme nesmyslné ekodaně za uhlí a drahý ekobenzín.

Když už je vláda složena tak nešťastně, že v ní nejsou ekonomové, tak ať si alespoň vštípí ministři poučku významných národohospodářů Friedmana, Hayeka, Reagana, Klause či Ševčíka: „Když jde ekonomika dolů, musejí se snížit daně, aby se obnovil průmysl a nastartoval její růst.“ S rozpočtem totiž nejde zacházet jako s fondem FKSP známým z doby činnosti Revolučního odborového hnutí, tedy systémem má dáti-dal. Zvýšit daně umí každý hlupák, ale každý vzdělaný ekonom ví, že to ekonomický růst nenastartuje, ba právě naopak. Podnikatelé si zisky nesníží, ale začnou propouštět a stát bude muset živit rostoucí armádu nezaměstnaných nehledě k tomu, že klesne kupní síla obyvatel a tím i poptávka. Je správné, že se ministři snaží na ministerstvech udělat pořádek.

Prohřešky svých předchůdců, které naleznou audity, mají ale předat policii a soudcům a nesuplovat práci soudů a neustále zásobovat noviny odhalenými kauzami, navíc před jakýmkoliv soudním výrokem o ní. V právním státě se nesluší, aby bez jakýchkoliv podkladů vynášel kdokoli o komkoliv dopředu kladné či záporné postoje. Nehledě k tomu, že na občany to působí tak, že namísto vážné práce řeší vláda neustálé „kauzy“, tedy útoky mezi koaličními partnery. Ministři se mají věnovat současnosti a především budoucnosti země. Jedna strana druhé tím sice občas zabrání v obsazení míst na ministerstvech, ale za vysokou cenu neúcty k celé vládě.

Na občany působí velmi špatně, že si ministři nedokáží vyříkat věci z očí do očí, když spolu tráví nekonečné hodiny ve vládě, ale své výhrady řeší, podobně jako kdysi Josef Lux, zbaběle přes média. Pan premiér by měl, stejně jako kdysi Miloš Zeman, sebrat všechny pány ministry, odjet s nimi do hor a dát jim tam nejméně týdenní kurz chování politika.

Je dobře, že vláda chce řešit korupci. Tu ale neodstraní nasazením fízlů typu Michálka. Tu musí omezit legislativou. Čím méně lidí bude poskytovat všemožná povolení, tím menší bude korupce. A to nehovořím o neuvěřitelném zdroji korupce – dotacích. Nikdy nebylo korupce tolik, jako po zapojení se do zrůdného systému dotací z EU. Ta hrstka peněz, které Brusel vrací zpět z těch, kterými dotujeme jeho nehorázný rozpočet, by si měla ponechat v rozpočtu a nepřevádět je do vydřidušských fondů. A hlavně by se neměla nechat stále někým vydírat. I malým dětem bylo jasné, že doktoři lžou, že jsou vesměs jazykově nevzdělaní a tolik jich z teplých míst neodejde.

Že pouze zkouší na politicky nezkušeného ministra totéž, co dělají zlobivé děti na rodiče. Že se on lekl a namísto výprasku za to, že lhát se nemá, začal s nimi vyjednávat, to bych ještě chápala, ale že jim na vydírání a lži skočí tak zkušený politický harcovník, jako pan premiér, to rozhodně ne. Stačilo přece zavolat na centrální pracovní úřad v Německu, kolik doktorů si tam zažádalo o přestup, a zjistil by, že během celého roku pouhých sedm. Tím se mohl vyhnout ponižování pány Engelem a Kupkem. Takto dala vláda jen avízo národu, že vydírání a lži vedou k cíli a v budoucnu se jí to může vymstít mírou nevídanou.

Zdroj: haslingerova.blog.idnes.cz