Stačí si jen přečíst noviny, zapnout tu vševědoucí bednu, co máte v rohu pokoje a podívat se na televizní zpravodajství, nebo si (což většina asi volí nejčastěji) pouze prolétnout titulky na seznamu.

Je to všude.

Války, krev, boje, mnoho mrtvých a málo živých a to vše rozpoutává jedna jediná (avšak velice rozšířená a tudíž naprosto infantilní) věc – politika. Jenže ta je pouhým „postrkovatelem“, dalo by se říci, skutečným a pravým pachatelem všeho zlého na naší planetě je dav, který všechny ty politické ideje podporuje [...]

A co je na tom nejhorší – z celého srdce věří, že dělá správnou věc. Protože jak známo, většinový názor rovná se pravdě s naprostou a neotřesitelnou jistotou. To, že ani ten člověk není neomylný, stává se už nepodstatným.

Taky jsi jedním z těch, co lačně volá po přísnějších sankcích pro Rusko? Po armádě, která má chránit? Uznáváš snad i humanitární bombardování pod záštitou boje proti terorismu? A vpády cizích vojsk do zemí, kde nemají, co dělat, za účelem národní a posléze celosvětové bezpečnosti?

Milý drahý člověče, a proč potom tedy nadáváš na Rusko jako na agresora, který zabírá cizí země? Proto, že odtrhl od Ukrajiny jeden poloostrov? Podívej se někdy do zemí, které poctila svou návštěvou vojska NATO – vyrabováné, rozbombardované a ekonomicky i společensky naprosto vyčerpané země, které se točí v nekonečném kolotoči občanských válek, jež neberou konec, kde se lidé bojí vyjít na ulici, aby nebyli zastřeleni a kde se bojí i jen zůstat doma, protože jim až příliš často hrozí, že jejich příbytek bude označen jako teroristický a zničen bombou. Co na tom, že je to mýlka, vždy se objeví vyzubený John Kerry s proslovem o „politováníhodných vedlejších ztrátách“. Vždyť boj proti terorismu je přeci tak ušlechtilá věc. Tak ušlechtilá a tak důsledná, že za teroristu můžete označit i člověka, který uteče z restaurace bez placení. K takovéto absurditě tedy naše společnost došla.

Předlož jediný argument, kterým si Rusko zasluhuje takové tresty jakými je zahrnováno. Snad za historii? Tomu, že nehodlá uznat USA jako celosvětového a jediného lídra? Nebo prostě jen proto, že to říkají ti v Americe? Neříkám, že v Rusku vládne dokonalost sama, jistě i ruská vláda neříká celou pravdu, ale stále má na své černé listině méně zločinů než jiné země „demokratického dobra“.

Kážeš mír s mečem v ruce?! (William Shakespeare)

Jistě, tak by se to dalo shrnout. Myslím tím to, co se dnes kolem nás děje.
Je nám říkáno, že žijeme v nejlepší možné době a že k dosažení a udržování míru je nutné zbrojení a výroba nových a účinnějších zbraní. Jak může na světě zavládnout mír, když si lidé pokaždé najdou někoho, proti komu je třeba bojovat a pokud ho nenaleznou, jednoduše si ho vymyslí a ukážou na něj prstem, aby bylo zřejmé, kdo je oním nepřítelem demokracie?

Každý chce mír. Avšak člověk ještě nikdy nedosáhl míru, aniž by se jeho takzvaný nepřítel podřídil.

A jak má vypadat mír dneška? Mnoho lidí to nazývá Novým světovým řádem. Co to znamená?

To znamená, že bude existovat jen jedna supervelmoc, která bude dominovat všemu a všem, státy (rozuměj národy) zaniknou, protože nacionalismus je příliš riskantní a hlavně radikální. Myslím ale, že podobnou myšlenku tu už kdosi měl, nezdá se vám? Nejspíš proto si Američané navozili tolik nacistů do své vlasti – aby se měli od koho učit.

Rusy zcela programově nenávidíme, stydíme se, že jsme Slované jako oni, místo „dobrý den“ volíme „good morning“ a naše křivé charaktery skrýváme za lustrační a jiné zákony, kolaboraci říkáme někdy „svobodné rozhodnutí“ a zradu nahrazujeme právem „žít nad poměry“. (Břetislav Olšer – citováno z tohoto článku)

A pak je tu uprostřed toho všeho naše docela maličká a na první pohled bezvýznamná česko-moravská země, ve které však už nic slovanského ani národního není. Protože v dnešní době je strašně nemoderní a out býti vlastencem. Je to dokonce k smíchu, tak moc k smíchu, že se popadáme za břicho a ani si neuvědomujeme, že v tom je ta naše národní tragika.

Před druhou světovou válkou se shromáždilo na půl milionu mužů, kteří chtěli bojovat za svůj domov a nepředat ho nacistům – „Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně!“ – kde bychom takové dnes hledali.

Ano, po čtyřiceti letech komunismu jsme najednou hrdi na to, že jsme součástí Západu, kterého jsme tak moc chtěli dosáhnout. A protože naše touha byla tak velká a představy tak přemrštěné a růžové, už nejsme schopni vidět obraz jako celek z více úhlů pohledu, nýbrž jen z toho amerického, jelikož jsme hluboce přesvědčeni, že jsme konečné stanuli na správné straně.

Je jasné, že Američané nedovedou dost dobře pochopit nás, Slovany. Proč by také měli? Pohrdají námi, mají nás za neandrtálce a podlidi a my je v tom ještě utvrzujeme, umíme lépe anglicky než česky, známe jejich zvyky lépe než ty naše a mnoho z nás jakékoli češství či příslušnost ke slovanské větvi naprosto odmítá a nenávidí. “ V Americe mají to a to lepší,“ prohlašujeme s důležitým výrazem ve tváři a myslíme si, jak jsme světaznalí…
Amerika není národem, je to pouhá „zpatlanina“ národností z celého světa, jejíž kontinent nemá od skorovyvraždění indiánů žádnou historii.

Naše země byla plundrována řadou válek, naši předci prolévali krev za samostatný československý stát a prošli zde dvě světové války. Stejnou historii má celá Evropa.
Ale co USA? 11. září 2001 se stala jejím černým dnem, neboť kdosi nechal vybuchnout Dvojčata. Jistě, je to tragédie, ale byla zneužita pro prachsprostou propagandu. Byla zneužita k tomu, aby mohla Amerika zahájit boj proti terorismu, aby se mohla za čím schovat, když bude jiným zemím krást její nerostné suroviny.

A my Češi ji v tomto naprosto podporujeme. Protože se tak moc držíme naděje, že jsme konečně svobodní, že už ani ta pouta a ani to, že se dobrovolně necháváme zotročovat, nevnímáme. Je to náš vlastní soukromý matrix. Sami jsme si ho vytvořili.

A ty množící se demonstrace proti ruskému teroru? Udělejte si někdy tabulku srovnání těchto dvou velmocí – USA a Rusko – myslím, že pokud se zamyslíte a vypustíte všechnu tu propagandu, bude jasné, kdo tu vyjde jako agresor. Nemůžeme dále zaměňovat Rusko se Sovětským svazem, pokud bychom na něj házeli špínu právě z tohoto důvodu, nemohli bychom se zastávat Ukrajinců, Rumunů a dalších národů, které do SSSR patřily. A nikdy nelze posuzovat člověka podle jeho národnosti – to se rovná genocidě nejvyššího stupně.

Ve zprávách se už nehovoří téměř o ničem jiném než o bojích tamsi a kdesi tam. Schvaluje se zabíjení dětí a nevinných civilistů, protože měli tu smůlu a narodili se na „špatné“ straně.
Omlouváme Izraelce za jejich válečné zločiny a jsme přesvědčeni, že na to mají právo, protože se stali obětí holocaustu. Ten, kdo se odváží poukázat na absurdnost takového jednání, je označen za antisemitu a po zásluze potrestán. Lidé „správného“ názoru tak pouze podporují holocaust nového věku, jenom už ne na Židech, ale na ostatních, kteří jsou (tentokrát již správně) označováni za podlidi a nehodné života v našem krásném demokratickém světě.

Znovu tedy odkazuji na výše zmíněný výrok – nikdy neposuzujte člověka podle národnosti, ani podle toho, čím si jeho národnost prošla. Protože jak mezi bělochy, černochy, Asiaty, muslimy, tak i mezi Izraelci (tedy Židy) můžeme vždycky nalézt idiota (a samozřejmě i jeho pravý opak). U některých ras a náboženství je to samozřejmostí, u dalších s pak jedná o čistý rasismus, antisemitismus a podobné věci, které jsou sice nebezpečné, ale mnohdy se hledají tam, kde vlastně vůbec nejsou.

Ale vysvětlete vševědoucímu lidstvu, že se mýlí…

Hitler by měl z dnešního světa radost. Je stále plný lidí, kteří jsou odhodláni splnit jeho sen o sjednocení světa a vyvraždění nečistých lidí. Jenom strany se poněkud vyměnily.

Stojíme na prahu zániku. Naši malou a zdánlivě bezvýznamnou republiku obklopují hrozby ze všech stran a my se jako slepí raději obořujeme na své slovanské bratry, než abychom se vzepřeli impériu. Protože je jednodušší převzít názor, který je nám předložen téměř na stříbrném podnosu, než si udělat nějaký svůj vlastní. Avšak to by vyžadovalo přemýšlení a to zase nějaké to vydání energie navíc, do čehož se nám doopravdy nechce.

A tedy závěrem – je mi strašně úzko z toho, jak lidé v této zemi nedokáží přemýšlet. Historie se opakuje a všichni to vítají se zarytým přesvědčením, že tentokrát to bude jiné…

Autor: Jedličková Lucie

Zdroj: secretdiaries.blog.cz